Dá se vůbec u nás v Čechách něco zásadně či významně zlepšit?

 

Motto Královské družiny:
„Můžeme mít svou zem, rodinu, děti i blízké. Přesto se může velmi lehce přihodit, že o to přijdeme, že nám to někdo ukradne, když si to nebudeme bránit, když to dovolíme. Zejména pak v zájmu svého pohodlí, strachu, hamižnosti nebo vlastní hlouposti.  Některé věci ale už vrátit nejdou a jsou konečné i kdybychom stokrát chtěli opak.“

Dnešní poznámka je asi o tom: Dá se vůbec u nás v Čechách něco zásadně či významně zlepšit?

Odpověď může být 100x každá jiná. Od toho, že je nutné co nejdříve změnit věci k lepšímu, jinak na to naše země a národ šeredně doplatí, až po to, že to je téměř utopie.

Od doby, co jsme naše země osídlili, chováme se prapodivně. Téměř vždy, v každé klíčové době naší historie, snad díky tomu, že jsme hraniční slovanskou zemí, jsme vždy v rozhodných momentech rozděleni na zhruba 3 zásadní seskupení, seskupení kolaborantů se západními sousedy, na státotvorná seskupení a na seskupení sama pro sebe z řad české šlechty, zneužívající situace ke svému posílení.

Co, že to tak není? Nebyl snad Svatý Václav kolaborant s bavorským biskupem, vládcem jižní části dnešního Německa a saským Jindřichem Ptáčníkem? Neprodával snad franckým kupcům Slovany z našich zemí a to nejen ty, co nechtěli pokřtít, ale i své, již pokřtěné, odpůrce? Kdo udělal ze Svatého Václava svatého? Nebyli to právě římští papeženci, později katolíci? Při tom, skutečný státotvůrce, Boleslav I, vládnoucí na tehdejší dobu extrémně dlouho a úspěšně 4 desetiletí, udělal z Čech a Moravy velmoc, ke které se hlásila dále území dnešního Slovenska, části Polska, jižní Rusi až po Kyjev.

Nebo zejména čeští králové Otakar I a II neměli v řadách české šlechty prorakouské a pro-bavorské kolaboranty? Dále nebyla snad doba husitská souběžně vedle války náboženské též válkou občanskou? Taktéž za Jiřího z Poděbrad, za Bílé hory? Neměl snad Masaryk pro-rakouské kolaboranty za zády, či pro změnu za komunistů nelezli jsme do zadku Sovětskému svazu, stejně jako dnes lezeme do zadku dnes již fašistickému Bruselu a USA?

Všichni se dříve i dnes ve velké míře starali především o cizí zájmy. A kde jsou zájmy české, moravské a slezské, troufám si říci i slovenské?

Kam se ztrácí základní a tradiční, doma je doma, moje země, moje zahrada. To chceme být nájemníky vlastní země ve vlastní zemi? Tedy pokud nám to do budoucna nějaký bruselský komisařský krypl dovolí a nevystěhuje sem k nám v houfech nějaké multikulturní africké a arabské utečence nebo francouzské cikány? A kteří dříve nebo později dozrají do toho, že zasednou v našem parlamentu a budou nám říkat, nelíbíme se vám, odejděte někam jinam?

Dá se s tím vůbec něco dělat? Snad ano, pokud si všichni ti hádající se a hašteřící pitomci na sociálních sítích uvědomí, že život je reálný a pořádek se také musí zavést reálně. Musí pochopit, že 1000 pitomců vymyslí jen 1000 pitomostí, když si uvědomí, že je nutné mít konstruktivní plán, konstruktivní způsob provedení a jasný cíl.

Vzorec “ Správná věc, na správném místě a ve správný čas “ platil, platí a bude platit. A ve všech dalších vzorcích a otázkách platí systém v nulách a jedničkách. ANO nebo NE. Asi tak a například…

– Líbí se mi v jakém prostředí žiji? ANO nebo NE?
– Líbí se mi do čeho rostou moje děti? ANO nebo NE?
– Chci s tím něco dělat? ANO nebo NE?
– Vládne nám politická mafie? ANO nebo NE?
– Přeji si být lepší nebo chci být vychcaný? ANO nebo NE?
– Chci mluvit pravdu nebo se budu standardně vykrucovat? ANO nebo NE?
– Chci šanci na zlepšení přispět nebo takticky vyčkávat. ANO nebo NE?

a takto bych se mohl ptát ještě týden. Pokusme se však zamyslet a místo hledání únikových témat, diskusí věc zjednodušit.

Chci s tím marastem, ve kterém žijeme pomoci něco udělat, v zájmu mé země, mé rodiny, mých dětí a přátel?

Odpovězme si každý sám. Chceme-li něco dokázat, musíme začít u sebe.

Jindřich Tichý st. |šéfredaktor|2.12. | převzato z archivu Má Vlast | free public |

1,428 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here