Odešel čas starého knížete a nadešel čas knížete mladého. Stařešinové posadili na vyšehradský knížecí stolec Neklanova syna Hostivíta. V ten čas odrůstaly v příbuzenstvu padlého knížete Vlastislava děti a začaly potěžkávat meč. Litovaly zašlé slávy Lučanů a toužily obnovit ji. Mezi těmi, kdo nedovedli zapomenout, byl mladý muž, který se jmenoval Léva. Byl ze všech nejudatnější a nejvíc myslil na to, jak znovu nastolit v zemi luckou vládu. Usmyslil si, že nejdříve postaví pevný hrad, aby odolal i přesile nepřátel. Osedlal se svými lidmi koně a vyjel s družinou do kraje hledat příhodné místo ke stavbě takového hradu. Objeli sedmkrát sedm návrší, ale rozhodnout sečti více →

651 celkem, 0 dnes

Moc Čechů rostla, jako roste řeka s novými přítoky. Mezi lidem žila vzpomínka na bitvu s Lučany a na hrdinného Tyra. Památka Tyra vešla i do úsloví.  Kdykoliv někdo poukazoval na  své hrdinské činy, říkávalo se mu: „Nedělej, jako bys byl Tyr.“ Mezi Lučany žila vzpomínka na luckého knížete Vlastislava. Jeho jméno se vracelo navečer k ohništím do luckých srubů. Už nestál pyšný hrad Vlastislav. Neklan jej kázal vypálit a rozbořit, aby se v něm nikdo nemohl zachytit a zbraňovat přátelství Lemuzů a Čechů. A bylo rozbořeno mnoho luckých hradů a tvrzí, které by mohly Neklanovi škodit. Jen jeden hrad tehdy dal kníže Neklan načti více →

315 celkem, 0 dnes

Za knížete Mnaty, vnuka knížete Přemysla, pokoušeli se Moravané obsadit území v Čechách. Zpráva o českém stříbru a zlatu došla i k nim a zatoužili po něm. Přešli husté lesy, srázy a rokle a kopce, které oddělovaly Moravu od Čech, a drželi se při toku bystré řeky. Jednoho dne došli k hoře a na té hoře rostl lipový háj. Vystoupili na horu a mezi větvemi stromů se jim ukázal výhled na pole a dědiny v dálce. Moravanům se to místo zalíbilo. Dali se do práce a vybudovali na lipové hoře hrad a podle stromoví mu dali jméno Lipnice. Z brány svého hradu vyjížděli pak dočti více →

901 celkem, 1 dnes ..

Staré pověsti vyprávějí o dávných právech žen. Ženy si volily své manžely a manželé žili v rodu své ženy. Když zemřela kněžna Libuše, která chránila práva žen, ztratily ženy přímluvkyni. Kníže Přemysl přál mužům. Jejich byla moc a vláda. A jako kdysi se muž před Libušiným soudem posmíval ženám pro jejich dlouhé vlasy a krátký rozum, povstala mezi lidem žena, která si tropila posměch z vousatých mužských brad smáčených medovinou. Ta mladá žena se jmenovala Vlasta. Bývala v družině kněžny Libuše a trpce nesla změny, které se z Vyšehradu a tvrzí šířily do vsí a samot. Vlasta shromáždila kolem sebe dívky a mladé ženy. Všemčti více →

869 celkem, 0 dnes

Byl kdysi čas, kdy budoucí hrady se zrcadlily v očích věštců a věštkyň. Budoucí sláva vrhala odlesk na jejich rty, a slzy věštců oplakávali ještě velmi vzdálenou zkázu. To mluvila ústy věštců a věštkyň lidská touha a lidský strach všech živých, co žili pod oblohou bájí. Stál kdysi dávno nad Vltavou, hrad s dřevěnými hradbami a dřevěným roubeným palácem uvnitř hradeb. Později dostal jméno Vyšehrad. Stál na pravém břehu řeky, na vysoké skále omývané při úpatí nepokojnými vlnami. Hrad byl pevný jako vůle knížat, kteří v něm vládli. Tu, říká se, sedal kníže Přemysl na kamenné knížecí stolici a přijímal s kněžnou Libuší zprávy zčti více →

1,018 celkem, 0 dnes

Stál kdysi nad Vltavou hrad s dřevěným roubeným palácem uvnitř hradeb. Později dostal jméno Vyšehrad. Stál na pravém břehu řeky na vysoké skále omývané při úpatí nepokojnými vlnami. Hrad  byl pevný jako vůle knížat, která v něm vládla. Tu, říká se, sedal kníže Přemysl na kamenné knížecí stolici a přijímal s kněžnou Libuší zprávy z celé své země,  tady rozsuzoval i dával rady. Pod jeho správou se země měnila stále rychleji. Husté lesy ustupovaly polím a mezi poli budovaly pilné ruce osady, tvrze a hrádky. Dobře radil svému lidu kníže Přemysl. Čím více tvrzí a hradů bylo v kraji, tím lépe se domácí lidé brániličti více →

1,428 celkem, 0 dnes

Syn Radošův si vzal za ženu dceru Kazinu, a tak odešel k ní na hrad Bílinu. Tu se rozhodl, že postaví své ženě Bíle na příhodném místě nový pevný hrad a nazve jej po ní. Když našli příhodné místo, nahoře postavili hrad a pod ním rozlehlý dvůr, kterému dali jméno Třebenice. Když chtěl ale pojmenovat hrad po své paní, Bíle, říká se, že odmítla. Přemluvila svého muže, aby nazval hrad podle sebe Košálov. Po letech se název hradu proměnil na Košťálov. Stejně, jako předtím Kazi jezdívala ráda na svém koni z Kazína na Libušín a na hrad nad Vltavou, jezdívala pak Bíla ráda z hradučti více →

1,103 celkem, 0 dnes

Bíla, dcera Bivoje a Kazi, založila pak hrad a osadu Bílinu. A jako dar věrné lásky daný dědictvím po matce a otci, opakoval se v jejím osudu osud jejích rodičů. Bíle se zalíbil syn Radošův, který se jmenoval Košál. Také Košálovi se líbila dcera Kazina. I odešel k ní na hrad Bílinu a stal se jejím mužem. Vypráví se, že byl rozvážným hospodářem a jeho stáda se množila jako zázrakem. Jak se rozrůstaly Košálovy polnosti, bylo zapotřebí zakládat nové osady. Tu se rozhodl, že postaví své ženě Bíle na příhodném místě nový pevný hrad a nazve jej po ní. Vyslal proto družinu svých lidí, aby vyhledalačti více →

979 celkem, 0 dnes

Kdysi zamířila Libuše na hrad nad Vltavou, který dostal později jméno Vyšehrad. Kromě družiny dívek ji doprovázela i její starší sestra Kazi. Do zdejší divočiny jezdívala Kazi ráda. Vábila ji sem vzpomínka. Několikrát zahlédla na cestě k hradu muže, který se jí zalíbil. Ten muž bydlil v osadě nedaleko odsud. K večeru dorazily sestry na hrad. Když sesedly z koní, slévaly se už na zemi dlouhé stíny roubených budov a slunce odpočívalo po celodenní pouti jenom na střechách a hřebeni hradeb. Libuše a Kazi vystoupily na vyvýšené místo za hradebním valem a shlédly dolů k jiskřící Vltavě. Lesnaté petřínské stráně vydechovaly přes řeku vůni silnoučti více →

911 celkem, 0 dnes

Za dávných časů… Vypráví se, že na sklonku svého života dal pán svého lidu Krok vyhledat místo pro stavbu nového hradu. Z temna pověstí vystupují dvě jména hradu vybudovaného na jednom místě. Podle jedné pověsti, se hrad jmenoval Psáry. Jméno Psáry přijal na paměť hradu Psáry, na němž Krok kdysi v mládí žil, než připutoval se svou čeledí do krajiny ve středu naší země. Podle jiné pověsti byl nový hrad vybudován později a dostal jméno Chvrasten podle chrastí, kterého rostlo v onom místě mnoho. A bylo to místo vysoko nad řekou Vltavou na strmé, skalnaté hoře. Hradu, který se tak poprvé objevuje v ústech lidučti více →

152 celkem, 0 dnes