Chaos jako forma moderní války

Autor statě Ivo Šebestík píše o moderní formě velmocenské války za nadvládu, kterou představuje vyvolávání chaosu, uvádí časopis Argument.

Velmoci, jejichž hvězda začne slábnout, začínají jednat nevyzpytatelným způsobem. Tak například západořímská říše ve snaze udržet své řídnoucí legie v bojeschopném stavu, ředila jejich řady stále víc a víc žoldnéři pocházejícími ze zemí, proti kterým hasnoucí impérium vedlo války. Dalo by se říci absurdita motivovaná bezradností, jejíž výsledek bylo snadné uhodnout.

Pozorovatel našeho současného světa je svědkem jiné absurdity, která je však nesmyslná pouze zdánlivě, neboť spíše se jedná o dosud nevyzkoušené salto mortale či hru vabank. Spojené státy americké jsou nesporně velmocí, která ve své mocenské rozpínavosti narazila na zeď odporu několika velkých zemí, které odmítají nechat se zařadit do amerického pojetí světa. Tedy odmítají diktaturu západního kapitálu a spíše hledají cestu, jak z 21. století učinit století mírové spolupráce. Tedy zavést v něm onu Amerikou odmítanou hru, při které mohou být s výsledky spokojeni víceméně všichni. A ne jen jeden. Dejme tomu americký vojenskoprůmyslový komplex a američtí naftaři a bankéři.

Onen pozorovatel má pocit, že USA nečiní dobře, když útočí na své dva největší vyzyvatele, Čínu a Rusko, souběžně. A vedle toho si vytvářejí další nepřátele dokonce mezi spojenci v Turecku a v Evropské unii, přičemž znepokojují svými aktivitami a požadavky také Japonsko a Jižní Koreu. Odvěká logika vojenské strategie, tak je uplatňována už nejméně pět tisíciletí, přitom praví, že protivníky je třeba spíše rozdělovat a stavět proti sobě (divide et impera), než jim dávat stovky důvodů k tomu, aby se spojili a odpověděli na provokace a útoky spojenou silou.

Rusko je gigantická země s rozlohou dvou světadílů (Evropa + Austrálie). Má obrovské zásoby energií, dostatek úrodné půdy, jež mnohde leží ladem. Především má ale vojenský arzenál, který svou velikostí a silou plně vyrovnává nesrovnatelně dražší [1] arzenál americký. Nadto se Rusko lépe než Spojené státy orientuje v Asii včetně Blízkého a Středního východu (a také na Balkáně) a je to mocnost, která – opět na rozdíl od USA – řeší krizové a konfliktní situace jinak nežli násilím. Spojené státy vědí, že Rusko nemohou k ničemu donutit násilím, proto útočí na jeho Achillovu patu, kterou je nedostatečně výkonná ekonomika. Tak paradoxní pro zemi, jejíž přírodní bohatství ji předurčuje k úplné hospodářské soběstačnosti.

Další frontu otevřely USA vůči Číně

Další frontu otevřely Spojené státy vůči Číně, ze které má Washington neskrývanou hrůzu, neboť Čína útočí na hospodářské prvenství USA a má dostatek potenciálu k tomu odsunout Spojené státy z pozice největší světové ekonomiky. K čemuž nejspíš v dohledné době dojde.

Logicky vzato, soudí nestranný pozorovatel, že USA dělají chybu, když vedou válku na obou frontách paralelně a vedle toho vyhrožují Evropské unii, vytvářejí si nedorozumění s Tureckem, snaží se útočit na další regionální mocnost Blízkého východu, kterou je Irán, a konečně vysílají nedobré signály k Jižní Koreji i vůči Japonsku. Navíc mají na jižní hranici pomalu sílící Mexiko, jehož španělsky mluvící obyvatelstvo zaplavuje jih a západ USA tak, že se tyto oblasti mění ve španělské. Na zadním dvorku, v latinské Americe obecně, se uplatňují vůči USA kritické režimy a roste zde i ekonomicky nezanedbatelná Brazílie. Afriku získává pod svoji kontrolu Čína a pokukuje i po částech latinskoamerického kontinentu.

Americký svět získává tedy spoustu trhlin a moderní formy války vedené skrze dolar, embarga, sankce, vypovídání smluv, útoky v kyberprostoru a masívní goebbelsovskou propagandu pracující výhradně a jedině se lží, jsou možná pro USA už nezbytností. Je dost možné, že Spojené státy (přesněji řečeno jejich dominantní kapitál) nemají jinou možnost, než figurky špatně rozehraných partií na desítkách simultánních šachovnic prostě začít zametat rukávem a shazovat pod stůl.

Do otevřené války s Ruskem se USA neodváží

Spojené státy nemohou jít do otevřené války s Ruskem, která by hrozila přerůst v jaderný konflikt, ve kterém by nebylo vítězů. Mohou ale v globálním hospodářském prostoru vytvořit takový chaos, že pokud se jedná o jistoty, dohody, závazky a o bezpečnost nezůstane doslova kámen na kameni. Průvodním jevem tohoto chaosu [2] budou samozřejmě lokální války vedené konvenčními zbraněmi, které nakrmí k prasknutí americký vojenskoprůmyslový komplex. Což je ostatně hlavní poslání Severoatlantické aliance.

Washington věří, že tento chaos nakonec zničí úplně všechny konstanty a rozboří veškeré pilíře, o které se opírá většina společností, takže nakonec světu nezbude než svěřit titěrnou restaurátorskou práci – opětovné slepení planety – opět do rukou Spojených států, které věří tomu, že jich samotných se zničení planetární stability nedotkne.

Samozřejmě si ale dovedeme představit i jiný scénář vývoje na Zemi. Přesně ten, který si USA [3] nepřejí. A sice, že silný gravitační střed tvořený Čínou a Ruskem k sobě přitáhne další hospodářsky a vojensky silné státy a že zde vznikne alternativní světová měna krytá zlatem, která z této pozice vytlačí dolar. V té chvíli slábnoucí hvězda americké celoplanetární diktatury zabliká a zhasne. A planeta Země bude mít opět před sebou budoucnost.

 

Vysvětlivky:

[1] Podstatnou část „ceny“ amerického zbrojení tvoří zisky vojenskoprůmyslového komplexu. To kvůli nim Spojené státy přetvářejí relativně bezpečný svět ve svět nebezpečný. Malují obrazy nepřítele, kterého provokují, aby tento vykazoval známky sebeobrany, kterou ony potom označí za symptomy agresívního chování. Je to vlastně obchodní politika. Zboží je třeba vyrábět a prodávat. Aby se prodávalo, musí být poptávka. Aby byla poptávka po zbraních, je třeba konfliktů. Aby byly konflikty, je nutné je provokovat. Aby se daly konflikty vyprovokovat, je třeba pro provokace získat podporu civilního obyvatelstva. Aby obyvatelstvo souhlasilo s výdaji na údajnou obranu, musí se cítit ohroženo. Aby se obyvatelstvo cítilo ohroženo, musí být v mediálním prostoru dostatek šílenců, kteří je straší tím, že obracejí vzhůru nohama fakta. A tak dále. Je to v podstatě primitivní.

[2] V řecké mytologii byl chaos původním stavem kosmu, než se jeho jednotlivé části vlivem božských sil uspořádaly ve svět takový, jak jej známe. Staří Řekové však netušili, že jejich potomci ve vzdálené buducnosti opět zatouží po chaosu. Ovšem tentokrát, aby z něj učinili spíše atrapu světa než svět jako místo pro život člověka.

[3] Aby nedošlo k omylu, pojem USA je jen velice zobecňující a nepřesný. Obyvatelé Spojených států v situaci, kdy je demokracie jen iluzorní, nenesou žádnou nebo téměř žádnou odpovědnost za chování svých volených zástupců v Bílém domě a v Kongresu. Politika těchto osob je dominantním způsobem ovlivňována vůlí velkého kapitálu, v USA především vojenskoprůmyslového komplexu, a není výsledkem tužby obyčejných Američanů. Uvědomění si tohoto smutného faktu má ale jednu pozitivní vlastnost. Umožňuje lidem na celém světě rozlišovat Spojené státy „politické“, mocenské a silové od Spojených států normálních příčetných a odpovědných Američanů. Toto rozlišení chrání od animozit mezi národy. Amerického voliče nelze vinit za to, že volil Bushe mladšího, Obamu nebo Trumpa – ani kdyby volil Clintonovou! Americký volič nemá na výběr. Žádnou volbou nezmění systém, který je v USA jednou daný a neměnný. Ten systém je násilný a ukrutně hladový, chce peníze za každou cenu a nic než zisk ho nezajímá.

O autorovi:
PhDr. Ivo Šebestík je novinář, historik a překladatel. Absolvoval Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. V minulosti působil jako politický komentátor, později jako šéfredaktor krajského deníku Svoboda se sídlem v Ostravě a vedl zpravodajství ostravského studia ČT. Externě přednášel žurnalistiku na univerzitách v Olomouci a v Ostravě. Od roku 2004 žije v Bruselu. V současné době působí u Evropského parlamentu, v týmu profesora Kellera. Vydal šest knih překladů z angličtiny, francouzštiny a němčiny, množství publicistických textů a napsal několik knih, především o kultuře Belgie a Nizozemska. Jeho hlavním zájmem jsou obecné dějiny evropské literatury, média a mezinárodní vztahy v současné epoše.

127 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here