Svobodův Československý tankový prapor osvobozuje Kyjev

Dnes, 6. listopadu, vzpomíná celé Rusko i ruská Ukrajina, na osvobození Kyjeva pod velením generála Vatutina. Pro naši zemi je velmi smutné a z hlediska kavárenských vlastizrádců naprosto nedůstojné, že naši politici i naše média mlčí o tom, že v samém čele osvobozeneckých bojů za Kyjev stál 1. československý sbor pod velením tehdy plukovníka Ludvíka Svobody. Pan plukovník tehdy požádal ruské velení, aby československý sbor mohl osvobozovat centrum Kyjeva. Následující materiály jsou převzaté  ze svétové pavučiny.

Dne 6. listopadu 1943 bylo definitivně osvobozené město Kyjev. Boje začaly už 3. listopadu o osmé hodině ranní mohutnou dělostřeleckou přípravou. Československá brigáda vyrazila do útoku na Kyjev 5. Listopadu v 11.30. Naši tankisté se probojovali do ulic Kyjeva, kde začal úporný pouliční boj a Němci tak byli nucení opouštět jednu pozici za druhou. V čele útoku byl tankový prápor a samopalníci, kteří obsadili centrum Kyjeva. Ještě téhož dne o 18. hodině dosáhli svého posledního cíle. Československá jednotka se tak stala vůbec první osvobozovací jednotkou, která vstoupila do centra města.

Hlavní velení Rudé armády vysoko ocenilo zásluhy československé brigády o osvobození Kyjeva. Brigádě a jejímu veliteli plk. Ludvíku Svobodovi bol udělený Řád Suvorova II. stupně. Tři tankisté byli jmenovaní Hrdiny Sovětského Svazu – ppor. Richard Tesařík, ppor. Josef Buršík a por. Antonín Sochor.

Zajímavostí je jednotka Oldřicha Kvapila, která jako jediná neměla žádné ztráty, a to přesto, že postupovala mezi prvními. Ne ten večer 5. listopadu 1943 vzpomíná ve své knize «Cesta bouří», následovně:

Nastal noční bojový přesun hořícím Kyjevem.

Jeli jsme jako výsadky na tancích. Bylo nás něco přes sto samopalníků, ani nevím na kolika tancích. Většina mé čety s částí samopalníků Sochorovy roty jela na lehkých tancích Ríši Tesaříka.

Pohled na hořící velkoměsto je hrozný. Do praskotu požárů, které nikdo nehasil, stále ještě zaznívaly výbuchy. Některé ulice byly překopány zákopy. Nebýt průvodců, těžko bychom se zorientovali ve spleti zničených ulic.

Široká třída, snad hlavní třída Kyjeva. Spousta zákopů, drátěné zátarasy. Na několika místech se dezorientovaní hitlerovci po nás odvážili vypálit. Několik dávek ze samopalů a pár výstřelů z kanonů našich tanků nám vždy spolehlivě otevřelo cestu Kyjevem, Nebyly to však už boje jako předešlého dne, spíše výstřely proti sebevrahům, kteří nestačili utéci. Byli také do jednoho pobiti. Většími překážkami než nepřítel byly pro nás rozvaliny, zákopy, zdivo domů, požáry.

Nakonec jsme tou spouští, jakou představovaly kyjevské ulice, přece jen pronikli. Místy jsme téměř projížděli ohněm.

Tankový prapor útočí

Tankový prápor ještě o druhé. hodině v noci, nastoupil do útoku. O sedmé. hodině ráno dosáhl řeky Dněpr a uzavřel tak Němcům ústupovou cestu, vzpomíná Oldřich Kvapil:

Jeli jsme tedy na tancích na nové místo určení k plnění dalšího bojového úkolu. Museli jsme projíždět městem, jinudy to nešlo.

Viděli jsme ale už jiné město než v noci. Místy ještě doutnala spáleniště, ale na chodnících už bylo mnoho lidí. Všichni nám mávali, všichni nás zdravili. Všude zněl smích, na některých domech vlály rudé prapory. Lidé byli nesmírně šťastní, radovali se z osvobození. A nás hřálo vědomí, že jsme mohli k jejich štěstí přispět. Byli jsme velmi hrdí na to, že jsme Čechoslováci a že patříme k 1. čs. samostatné brigádě, která se zasloužila o osvobození Kyjeva.

46 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here