TICHÁ NOC

Vánoční příměří ze dne 24.12. 1914,
vzácný projev zdravého rozumu v šílenství první světové války.
Do prostoru země nikoho, zní  koleda Tichá noc.

Vánoční zázrak byl hlavně u belgického města Ypres, respektive v úseku St.Yves – Neuve Chappelle dlouhém asi čtyři kilometry, kde bylo sbratřování nejčastější.  Šlo o to, že tehdy měli vojáci dost vraždění lidí a vystoupili na Štědrý den z vlhkých zákopů a společně v území ,,nikoho,, pokrytého raněnými či mrtvými druhy v improvizovaném krátkém MÍRU pohřbívali své druhy a oslavovali Vánoce.  Dávali si napít, podělili se o cigarety, jídlo a dokonce hráli proti sobě improvizovaná fotbalová utkání,“

DEN 24.12.1914 BYL OKAMŽIK KDY LIDSKOST ZVÍTĚZILA NAD BEZDUCHOU VÁLEČNOU SLUŽBOU STÁTU a TEHDEJŠÍ VÁLEČNÉ POLITICE.

„Nejhorší je, když se politici domluví, že budou válčit, ale kvůli jejich rozhodnutí  trpí miliony nevinných lidí a především děti, kteří s jejich zálibou zabíjet  nemají nic společného a hlavně, za normálních okolností by spolu obchodovali, bavili se a měřili síly ve sportu.

Také proto má smysl si tento ojedinělý moment, který se odehrál tisíce kilometrů odsud během první světové války, připomínat.Stačí se kouknout, co se děje v současnosti ve světě a hned to dává smysl,“

Je to již více jak 72 let od konce druhé světové války….

Mnozí by možná byli raději kdyby se zapomnělo.  Naše generace prožila život v MÍRU, který není bohužel samozřejmostí a pořád existují místa, kde umírají lidé kvůli válečným fanatikům a štváčům. My jsme o tom naštěstí pouze čerpali z knih a filmů a hlavně jsme slýchávali  vyprávění našich babiček a dědů, kteří VÁLKU prožili na vlastní kůži.  Když si člověk uvědomí, že to nejsou jen literární postavy, ale skuteční lidé – děti – z masa a kostí, které tam opravdu byly a dennodenně prožívaly tu smutnou realitu života v ghettu – hlad, zimu, špínu, nemoci, smrt…
Mnohé z nich se konce války nedožily……

Co tehdy cítily, jak viděly sami sebe i svět okolo, co vnímaly v životě jako nejdůležitější, přemýšlely o tom, jestli existuje Bůh…

Říká se, že pod vlivem takovýchto událostí děti velmi brzy dospějí……

Děti ve VÁLCE prožívají chvíle, kdy jsou nuceny sáhnout si na dno svých možností.  A právě v tomto zmatku se jako jediná jistota vynořuje rodina – důvěra v rodiče, opora v jejich moudrých slovech, vzpomínky na ně, naděje, že se jednou opět všichni setkají – právě to dodává dětem sílu, díky níž se jim podaří přežít.

Další velkou hodnotou je přátelství, ochota pomoci i když mi za to hrozí nebezpečí, obětování se pro druhého, statečnost a čestnost. Ve válce, která byla v pořadí druhá světová se stávalo že rodinu dítěti nahradila armáda jako v tomto příběhu. Ve kterém byl hlavní postava Sergej Aleškov

Je to legenda???? Nebo skutečnost….

Serjožovi Aleškovovi bylo 6 let, když Němci popravili jeho matku a staršího bratra za spolupráci s partyzány. Stalo se to v Kalužské oblasti na podzim roku 1942 Serjožku zachránila sousedka. Vyhodila chlapečka z okna domu a křičela na něj, ať utíká ze všech sil pryč. Chlapeček se rozběhl k lesu. Těžko říci, jak dlouho bloudil lesem, hladový, vystrašený, promrzlý. Naštěstí na něj narazili rozvědčíci 142. střeleckého gardového pluku, jemuž velel major Vorobjov.  Paradoxně Serjoženka, jak mu všichni  říkali, jim dával zapomenout alespoň na chvíli, že jsou ve válce.

Nebo další známý příběh Františka Bureše, PRÁČETE, který byl vyrván ze spárů koncentračního tábora a prošel si peklem na DUKELSKÉM PRŮSMYKU.

Velmi smutné je, že i když si říkám, že by lidé měli být DOSTATEČNĚ  poučeni ze dvou SVĚTOVÝCH VÁLEK minulého století, tak opak je pravdou a i v roku 2017 umírají lidé a zrovna DOCELA nedávno jsme se dozvěděli, že zbytečně umřela holčička Karina Belonog v Gorlovce. která šla s mámou do školy.

PROČ?

Vždyť nic zlého neudělala, šla se jen vzdělávat do školy, aby mohla být v budoucnu prospěšná rodičům a možná i lidstvu.  Jenže její život ukončila bomba ze strany, ke které mají náklonnost i politici, kteří mají nás občany zastupovat…

Je třeba aby si konečně politici uvědomili, že náš nepřítel není ten koho nám jejich politika určí.  V roce 1914  si tuto skutečnost uvědomili i českoslovenští legionáři, že válka do které je uvrhla tehdejší politika není jejich válka a začali bojovat ve jménu vyššího principu a budoucího ČESKOSLOVENSKA

Jejich základ začal vznikat z dobrovolníků, českých krajanů a vlastenců v Rusku a ve Francii kde vstupovali do cizinecké legie a od roku 1917 se legionáři sdružovali i v Itálii.  My občané, vojáci v záloze  a občanská jednota si moc dobře uvědomujeme, kdo je náš nepřítel a vzkazujeme…

naše přání a výzvu, nejen na vánoce…..

 

Snad je to tím, že jsme prošli armádou která měla za úkol bránit MÍR, jsme otcové a matky dětí, mnozí již máme svá vnoučata vzkazujeme všem,  chceme žít v MÍRU, chceme aby se děti na celém světě mohly vzdělávat a chodit bezstarostně do školy,  aby všichni pracující lidé měli klid na svou práci a především si uvědomujeme  že,

MÍR LZE ZTRATIT VELMI LEHCE, ALE TĚŽKO SE POTOM NAPRAVUJÍ KŘIVDY, KTERÉ VÁLKA DOKÁŽE VE SVÉ BESTIALITĚ VYVOLAT.

https://www.youtube.com/watch?time_continue=19&v=NWF2JBb1bvM

 

1,480 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here