Reklama

Jak udělat z mocných bezmocné….

AUTOR PŘÍSPĚVKU

Velmi zajímavá úvaha nalezena na netu ohledně těch, kteří nás už přes 30 let řídí….zatím bohužel pro ně úspěšně a jak vidno bude jen na nás, na obyčejných lidech jestli s tím něco uděláme a jak……staré dobré pravidlo říká: „Dobrá nálada a úsměv sice nevyřeší všechny vaše problémy, ale nasere tolik lidí okolo vás, že stojí za to si je udržet!“

Neznámé místo v zemi kterou nám občanům ukradli, neznámý čas……

– Můj pane, situaci už nemáme pod kontrolou!

— Ale, copak se stalo?

– Naši občané se mění…

–Jak to myslíš?

– Začali se usmívat.

— Tak to se jen zbláznili z beznaděje! Hahaha..

– Ne, to ne! Jsou prostě stále šťastnější!

— A co média? Dávají stále jen špatné zprávy, že?

-Ano! Dělají co můžou. Horší už to být nemůže!

— A lidé mají stále dobrou náladu?

– Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Řeší to tak že přestávají sledovat TV.

— A co válka s neuchopitelným nepřítelem?

– Omíláme to jak jen to jde, ale jak se pořád mění ta čísla a grafy tak už je to neděsí, ale přestávají tomu důvěřovat.

— No a co ceny energií? To je vždy vystrašilo.

– Zvedáme je pomalu ale neustále, ale lidé přestávají plýtvat, žijí skromnější ale veselejší životy.

— A mzdy?

– Hele, už jsou minimální snad nejnižší v celé Evropě.

— A co oni na to? Usmívají se stále?!

– Jo, představte si to!

— Neuvěřitelné!..

– A nejen to, začali dělat něco, co dříve nedělali…

— Opravdu, a co?!..Nastala rozpačitá pauza. Řečník přešlápl z nohy na nohu. Byl zmatený..

– No.. Pomáhají si navzájem…

— Cože??? Copak se už nenávidí? A co žárlivost?

– Jo, už nežárlí…

— Chm, a uvedli jste na trh nějakou novou věc co „opravdu musí mít“?

– Ano, stále to děláme, ale nikdo to už nekupuje… A co je horší, lidé si přestali na takové věci brát půjčky!..Nastane další trapná pauza. Situace se skutečně blíží kritickému stavu..

— Měli bychom tedy ještě více snížit mzdy?!

– Dříve to pomáhalo, ale teď už bohužel ne..

— Nechte tedy každého napsat zprávy o každém jejich kroku!

– To se děje, zrovna teď jeden takový sociální síť používá, ale oni píší, že jsou šťastní!!

— Co se to proboha děje?!?..Přišel druhý řečník:

– Pane, ztrácíme lidi. Začínají se usmívat přímo před námi! Jejich dobrá nálada se přenáší spontánně na ostatní a škodí to celkové atmosféře a státu jako celku!

— Jaké jsou důsledky?!

– Zvyšuje se schopnost lidí pracovat, objevují své do té doby skryté schopnosti, mají více času přemýšlet o souvislostech.

— Jako například?

– Autonomie.

— Co to znamená?

– No už se prostě nespoléhají na nás, na stát…

— Cože?! Už ani neobviňují stát ze svých potíží?!?

– Ne, už o tom nepřemýšlejí, neztrácí tím prý čas.

— Co se ještě děje?!? Řekni mi všechno!!

– V našem okolí se objevují podezřelé známky informovanosti. Lidé s spolu dříve nekomunikovali se začali spojovat a vytvářet něco „nového“…

— Cože, zase nové!!!!..jeho pěst dopadla na stůl..

— A co šedá barva, ten „starý“?! Je to přece tak krásný!

– Ne, „šedý“ starý není již oblíbený…Přiběhl třetí řečník:

– Máme problém, pane!

— Začali snad psi mluvit?!

– Téměř. Lidé žijí zdravým životním stylem!

— Uh-oh….

– Začali si hlídat jídelníček a věnovat větší pozornost zdravým potravinám

— Ježiš marja, ona snad zůstala nějaká přírodní potrava?! Říkal jsem vám, abyste na to dávali pozor!!

– Nemůžeme mít přehled úplně o všem, pane..

— …Co dál?!

– Děti rodiče přestali dávat do našich škol.

— Proboha!..Hlavu zaklínil mezi své dlaně.

— A kdo je „programuje“ teď?!

– Už je nikdo neprogramuje, učí se sami, navzájem. Z nějakého důvodu si myslí, že jsou tvůrci…Nastane pauza. Přišla sekretářka a přinesla čerstvý salát. Když odešla, vůdce se vzpamatoval:

— Potřebujeme více cigaret…

– Nikdo je nekouří…

— To není možné…

– Už to není cool.

— Jak to?

– Všichni jsou kreativní.

— Žádné cigarety a kreativita? No a co alkohol? To přeci fungovalo pokaždé..

– Ne, už nepijí. Dávají přednost čerstvé šťávě a vodě.

— Dobře, dobře, dobře…….Zelí křupalo. Vůdce chroupal čerstvý salát.

— Jak je teda proboha budeme dál ovládat?!?

– Myslím, že už není možné, můj pane… Už mezi nimi není žádná závist ani nenávist. Ale co je nejhorší, přestali nenávidět i nás!..Vůdce se dlouze odmlčel, chroupe salát, hlava podepřená, kouká do stolu..

— Za těchto podmínek jsme… jsme..

– Bezmocní?!

— Jo, je konec…Nastalo syrové ticho, přestalo i chroupání, řečníci pokradmu opouštějí vůdce, vůdce zůstal sám…

Připadá vám to nesnadné, nemožné? Věřím, že je to jednodušší než si většina lidí myslí…. nebo je skutečně tak těžké odpojit se od všech těch „Růžovek, Zoufalých manželek, Superstárů apod.“ a využívat média i internet pouze, jako pomocníka, snažit se třídit si veškeré informace a ověřovat si jejich pravdivost ze všech možných dostupných zdrojů? Volba je na každém jednotlivci, na každém z nás…. a pak…… úsměv vás přece nic nestojí

Libor Velek poslanec Občanského parlamentu, asistent koordinátorky Referenda ČSR pro Jihomoravský kraj

 3,019 zobrazení celkem,  1 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Rubriky

Mohlo by vás zajímat