Reklama

NĚKTERÉ CHARAKTERISTICKÉ RYSY FAKTORŮ SOUČASNÉHO KRIZOVÉHO VÝVOJE

AUTOR PŘÍSPĚVKU

Ing. et Ing-Paed IGIP Miroslav Carabelli, Ph.D.,  Jana Braunová

Abstrakt: Existence společnosti, její udržitelnost a nutnost řešení řady krizových faktorů nabývá na stále větším významu. Je tomu z mnoha příčin. Příspěvek se zmiňuje o některých vlivech faktorů na existenci společnosti, jejího řízení. Mezi takové faktory zejména patří: Rostoucí vzájemná globální i individuální závislost lidí a prostředí. Informace a jejich vliv. Omezené zdroje. Zmenšování prostoru jako podmínky existence lidí. Urychlování času a zkracování intervalů pro probíhající procesy. Proměny psychické a fyzické integrity individua, společnosti a přírody. Růst nákladů na odstraňování škodlivých důsledků civilizační produkce. Militarizace. Růst nebezpečnosti a násilí. Budou také zmíněny principy a přístupy k projektování krizového řízení.

Klíčová slova: krizové rysy, společnost, faktory současného vývoje, projektování, krizové řízení

ÚVOD

Příspěvek je určen k malému připomenutí a zamyšlení nad některými tendencemi vývoje, které existují nezávisle nad vůlí člověka či které člověk způsobil svojí zamýšlenou a také nezamýšlenou činností a které by měly být v centru pozornosti každého člověka a krizového pracovníka zejména. Je lépe krizovým situacím předcházet, než je řešit.

1. PŘIPOMENUTÍ MINULOSTI I PŘÍTOMNOSTI

Vývoj je vždy dialektickou jednotou minulosti, přítomnosti a budoucnosti. Je tomu tak i s podmínkami pro život člověka, ochranu jeho žití, jeho širokou bezpečnost. Člověk se zcela zákonitě chránil před vlivy počasí, před sebou samým, před ostatními lidmi, kmeny, státy. Chránil se před dalšími vlivy důsledků chování systémů fauny a flóry. A také před důsledky chování systémů převážně s lidskou strukturou. V ranných dobách ještě nevěděl nic o kybernetice a systémové teorii. Nejprve využíval nabídky přírody a tuto využíval ve svůj prospěch, postupně ji přetvářel a jejích možností využíval stále více a tak si přírodu podmaňoval. Dnes jsme v situaci, kdy důsledky tohoto podmaňování jsou na zlomové hranici. Člověk si bral pro své přežití a potřeby nutné i nadbytečné, či zbytečné, či pro své pohodlí z přírody řadu zdrojů, které už teď chybí nebo v budoucnu chybět budou. Svými aktivitami si vyráběl odpady, ve kterých se dusí a které ho obrazně řečeno mohou pohltit jakožto svou součást. Životní prostředí bylo enormně zatěžováno a je nenávratně poškozeno i v důležitých prvcích svého křehkého ekosystému. V oblasti celospolečenské se uskutečnily dvě největší války, jaké lidstvo poznalo.

První světová válka trvala 4 roky, zúčastnilo se jí 38 států, počet mobilizovaných vojáků přesáhl 70 milionů mužů, z nichž 10 milionů padlo (jakoby zmizela celá naše republika) a 20 milionů bylo zraněno. Poprvé bylo použito tanků a letadel a nově pak  bojových chemických látek moderní povahy.

Druhá světová válka trvala 7 roků. Do války bylo zapojeno 61 států, bojovalo v ní více než 110 milionů vojáků. Zahynulo v ní přes 50 milionů lidí. Hmotné a materiální škody se nepodařilo vyčíslit. Po oficiálním skončení války v Evropě bylo ze strany USA byly poprvé použity jaderné zbraně na japonská města Hirošimu a Nagasaki. Došlo celkově k velkému rozvoji nejen vojenské techniky a vojenského umění.

Obě světové války znamenaly nevídaný rozsah změn na mapě lidstva, zásah do osudů lidí, změnily vývoj i rozvoj celého lidstva a předurčily do vysoké míry budoucnost obyvatel planety v mnoha směrech a důsledky těchto válek jsou patrné dodnes a do značné míry budou patrné i v budoucnu. A to jak v negativním, tak i v pozitivním smyslu. V poválečném období došlo ke vzniku soustavy socialistických států a rozdělení světa na dvě protikladné a nesmiřitelné soustavy. V tehdejší řeči na kapitalistickou soustavu a socialistickou soustavu. Jejich rozpory navzájem i uvnitř nich samých přinesly řadu pokrokových výsledků, ale také řadu záporů. I tímto byly ovlivňovány podmínky pro ochranu. Lidstvo také bylo několikrát na pokraji třetí světové války. Mnoho odborníků tvrdilo, že by to mohla být válka poslední. Proč? Protože nasycenost jadernými zbraněmi byla asi sedmkrát vyšší, než bylo potřeba ke zničení Zeměkoule. Rozhodující roli zde hrála rovnováha jaderných arsenálů SSSR a USA. Poprvé v historii lidstva byly tyto zbraně zárukou míru, protože jejich použití by bylo smrtelné pro obě velmoci a zbytek světa také. Na přelomu devadesátých let došlo k rozpadu bipolárního světa a nástup nové demokracie. Nový či jiný potenciál pro bezpečí a zároveň nebezpečí se začíná realizovat. Podívejme se na krizové rysy některých charakteristických faktorů vývoje v tomto období.

V současné době se nacházíme v epicentru třetí světové války, která je vedena biologickými zbraněmi. Vzhledem ke zkorumpovanosti vlád a zdravotníků, je tato ovšem dehonestována a výše zmíněnými prezentována jako hoax, lež a dezinformace. Výsledky III. světové války budou doznívat přinejmenším několik desetiletí.

2. NĚKTERÉ CHARAKTRESTICKÉ RYSY VÝVOJE DEVADESÁTÝCH LET

Rozpory jsou hybnou silou vývoje ať kladného či záporného. Za hlavní rozpor současnosti je možno považovat rozpor mezi množstvím informací a schopností člověka je transformovat do produkce, která přináší přidanou hodnotu v nejširším smyslu slova. Jak se bude dařit řešení tohoto hlavního rozporu dnešní doby – taková bude i budoucnost. O tom se rozhoduje dnes – a doufejme, že není příliš pozdě, protože zřejmě nejsme dost dobře připraveni ani na současnost, natož pak na budoucnost. Hlavními tendencemi vývoje, vlivy působení a také limitujícími podmínkami ve kterých bude společnost existovat a krizové řízení působit jsou a budou:

Základní vlivy a podmínky:

· Planetární podmínky umožňující existenci civilizace

· Zdraví obyvatelstva planety a planety vůbec

· Zmenšování prostoru jako základní filozofické kategorie i jako podmínky existence   

  lidstva

· Urychlování času a zkracování jeho intervalů pro probíhající procesy

· Proměny psychické a fyzické integrity individua, společnosti a přírody

· Omezené zdroje vody, půdy, potravin, energií a některých surovin

· Rostoucí vzájemná globální i individuální závislost lidí a prostředí

· Informatizace

· Intelektualizace

· Individualizace

· Integrace

· Improvizace

· Superkonkurence

· Superturbulence

· Globalizace

· Nanotechnologizace

· Růst nákladů na odstraňování škodlivých důsledků civilizační produkce

· Selhávání tržních mechanismů

· Militarizace

· Ne-bezpečnost, násilí

Dosazení proměnných do těchto „obecných konstant“ lze ponechat na možnostech a nutnostech pro potřeby řídících pracovníků a každého člověka. Neboť člověk řídí! Je to záležitost každého člověka! Každý z nás tyto podmínky ovlivňuje!

2.1 LIDSKÝ FAKTOR

Lidský faktor je rozhodujícím, neboť jen člověk může reálně a kvalifikovaně posuzovat věci, jevy a procesy související s ochranou obyvatelstva a přijímat odpovídající rozhodnutí a tato pak do teorie i praxe ochrany zavést. Role lidí, přes všechny proklamace, je nedoceňována. Je naopak přeceňována role technických prostředků, informačních systémů a informačních technologií a dalších prostředků materiální povahy. Jde často o byznys ve prospěch firem, které se chopily příležitosti a chtějí na úkor státu a nás občanů vydělávat. Přípravě lidí na krizové situace a jejich předcházení se musí odehrávat ve zvýšené míře na úrovni nejen řídící, ale také na úrovni veškerého obyvatelstva. Svoji vyšší roli zde musí sehrát i masmédia. Místo zbytečných a trapných slovních soubojů politiků v televizi by mohl být věnován prostor problematice krizových faktorů. V lidech bylo odstraněno nebo do nich nebylo vloženo povědomí, že bezpečí (obrana, ochrana před negativními vlivy) je možností, povinností, nutností každého občana. Nejen profesionálů. Je pravděpodobné, že počet mimořádných událostí poroste. Položme si otázku, zda jsem připraveni. Kdo má a bude řešit důkladnou prevenci, odstraňování následků a obnovu normálu? Máme dostatek profesionálních složek? Hurikán Katrin z léta roku 2005 v USA je varováním i inspirací.

2.2 VZÁJEMNÁ ZÁVISLOST LIDÍ A PROSTŘEDÍ

Žijeme v prostředí globalizace, která bývá někdy přirovnávána k pavučině. Svět je stále menším, informace o naší existenci stále důkladnější (nemám zde na mysli jen informace týkající se např. systému Echelon). Jsme na sobě, stále více závislejší i v důsledku rozvoje dělby práce, v oblasti surovin, zemědělství, potravin, průmyslové produkce, služeb a také kultury. Produkce, která prospívá a dnes spíše škodí životnímu prostředí, nezná hranic. Vývojem vědy, techniky a technologií dochází k násobení síly člověka. Tato síla může být a je využívána v dobrém i zlém. Síla je atributem moci.

Je nezbytně nutné, vrátit se ke kořenům civilizace (soudržnost, péče o rodinu a zdraví, péče o zdraví naší planety jako takové – přísný zákaz chemických produktů v zemědělství!)

2.3 MOC A BEZMOC ČLOVĚKA

Co je svět světem, probíhají v něm procesy realizace moci. Člověk ovládá ostatní lidi, přírodu, techniku, peníze apod. Touha po moci je v lidské psychice zakódována. Moc je jako droga, působí euforicky a zhoubně spaluje nitro a destruuje. Destruuje nejen objekty působení nositele moci, ale i jeho samotného. Protože každá akce vzbuzuje reakci, dochází ke sporům moci na různé úrovni i dosahu (od slovních pří až po války). Jde o vztah moci a bezmoci.

Probíhají současně čtyři procesy:

– růst moci mocných

– růst bezmoci bezmocných

– růst bezmoci mocných

– růst moci bezmocných

Tyto procesy probíhaly vždy. Dnešní kvalita i kvantita těchto procesů je determinována „technologickou mocí člověka“. Důsledkem těchto rozporů jsou pak věci, jevy a procesy dříve nebývalé. Nebývalé svými škodlivými důsledky a nebezpečím jejich potenciálu hrozeb a rizik.

2.4 OMEZENOST ZDROJŮ

Pro žití a tedy ochranu obyvatelstva jsou potřebné zdroje – lidské, finanční, materiální, časové a informační. Zamyslíme-li se nad zdroji z hlediska teorie i praxe omezení, pak je třeba si uvědomit nutnosti, možnosti a důsledky ochrany v její prevenci, činnosti při řešení krizí i poučení z nich. Omezenost zdrojů je a zejména bude limitou trvale udržitelného rozvoje. Uvádí se, že pokud by lidstvo vyčerpávalo zdroje planety tak, jako Severní Amerika, bylo by potřeba 2-3 planet jako je Země. A pokusme se domýšlet, co bude, až nebude uhlí, ropa, potraviny, voda! Jaký je populační vývoj z hlediska potřeby lidských zdrojů? Jaký je stav mezinárodního finančního systému? Jaký je a bude vývoj center světové ekonomiky – Evropy, Ruska, Ameriky, Japonska, Číny, Indie, Brazílie? Z omezeností zdrojů úzce souvisí prostor pro existenci lidí a uspokojování jejich potřeb. Tento prostor se mění. Lze říci, že se relativně zmenšuje. Proč? Roste celkově počet lidí planety a to dost nerovnoměrně. Pokud nedojde ke změně vývoje, ať už v důsledku radikální regulace porodnosti, změně životních podmínek – hladu, pandemií, budou problémy narůstat. Probíhající přerozdělování světa může nabrat úplně jiný směr. Zmenšování prostoru, ve kterém žijeme způsobuje, kromě jiného rostoucí produkce staveb různého druhu, včetně staveb dopravních. Svoji roli zde sehrává rostoucí množství dopravních prostředků ve vzduchu, na souši i na moři. Také informační systémy a informační technologie relativně zmenšují prostor.

Z tohoto pohledu je životně důležité uvědomění si a sebereflexe každého jednotlivce.

2.6 ČAS

Edison kdysi řekl, že čas je to jediné, co si nemůže nikdo koupit. Toto tvrzení je přirozeně relativní. Avšak vývoj ve svých obecných i konkrétních projevech a vlivech způsobuje zrychlování času a zkracování intervalů pro probíhající procesy. Důkazů lze najít celou řadu. Je však otázkou, zda tento vývoj je žádoucí, jaká a kde jsou jeho omezení a jak ovlivňuje psychiku člověka, jeho fyzické a duševní zdraví, jeho tvůrčí činnost, kvalitu jeho rozhodování, důsledky jeho rozhodnutí, jeho činů, vztahy mezi lidmi, mezi lidmi a věcmi apod.

2.7 PROMĚNY INTEGRITY INDIVIDUA, SPOLEČNOSTI, PŘÍRODY

Člověk jako bytost je integritou duševna a fyzička uvnitř sebe sama (jakožto systém)  i ve spojení s okolím. On sám působí na okolí a okolí působí na něj. Vývojem se integrita mění ve své kvalitě i kvantitě, její jednotě a rozpornosti i negaci. Proměna integrity se děje stále rychleji a stále radikálněji. Psychologové, sociologové, biologové a další odborníci na člověka, si stále naléhavěji kladou otázky a hledají odpovědi, v čem jsou proměny integrity člověka dobré a špatné, jak a zda člověk v budoucí přírodě může existovat, zda (a v jaké formě) bude existovat příroda. Zda člověk je schopen zvládnout rychlost a radikálnost změn, kterých je spolutvůrcem a příčinou. Nutno podotknout, že předpovědi většinou nejsou příznivé. Ta nejhorší říká, že kolem roku 2030 dojde k prudkému zhoršení podmínek života a že se to radikálně projeví na délce života a zdraví lidí. Doufejme, že tato předpověď bude mylná.

2.8 NÁKLADY NA ODSTRAŇOVÁNÍ DŮSLEDKŮ CIVILIZAČNÍ PRODUKCE

Člověk si podmaňuje přírodu, aby lépe žil !?  Tato věta zní možná banálně a také bysvým obsahem banální byla, kdyby důsledky tohoto podmaňování byly banální. Jenže ony ty důsledky banální nejsou! My, lidé, jsme v důsledku svých „lidských zákonů“ (nikoliv z hlediska právního) tvořili a vytvořili obrovské množství produktů materiálního i duševního druhu za účelem svého prospěchu. Stále více se ukazuje, že tato tvorba je docela kontraproduktivní. Kromě svých kladů má stále větší zápory. V touze mít se co nejlépe, v důsledku tržních mechanismů a dalších vlivů se prostředí kolem nás a vlastně celá planeta stává smetištěm. Smetiště není prostředím příznivým pro život. EU zpracovala seznam látek škodících zdraví a dospěla k číslu cca 100 000 !!! Jak je budeme odstraňovat či negovat? Kde na to vezmeme prostředky? Co pro to udělá každý z nás? Jak je vůbec reálné, se z civilizačním odpadem vyrovnat? Zdaleka nejde jen o viditelné odpady, jde také o tzv. více či méně ,,skrytá nebezpečenství“ –  elektromagnetické vlnění, automobilismus, léky, kosmetika, emise a imise, radioaktivní odpad apod.

2.9 BEZPEČNOST, MILITARIZACE, NÁSILÍ

Jednou z hlavních lidských potřeb je potřeba bezpečí. Je neveselé konstatování, že tato potřeba je stále méně i v tzv. vyspělém světě respektována. A lze oprávněně říci také to, že bude respektována stále méně a méně. Příčin je celá řada – smyslem života jsou peníze, nezaměstnanost, ekonomika, privatizace, politika a politikové, psychika lidí, modifikované vlivy okolí, úpadek morálky, etiky a estetiky, růst násilných aktů, terorismus, privatizace života manažerům podřízených lidí, přírodní podmínky, další obecné i konkrétní civilizační vlivy. Snahy o bezpečnost jsou mnohdy kontraproduktivní až fatální. ,,Násilí plodí násilí,“ je tak staré jako lidstvo samo. Rovněž formulace „spravedlnost pod vodou, lumpové nad vodou“ je věčná. Jen její praktické projevy a důsledky se mění. Zvýšení bezpečnosti a potlačení násilí se zatím děje spíše odstraňováním následků, než předcházením příčin. Škoda. Jsme svědky rostoucí militarizace života. Jednak role silových složek – policie a armády roste a poroste, co do počtů osob i jakosti výstroje a výzbroje. Tedy i peněz! Stále více do „svobodného“ života občanů zasahují tajné služby (odposlouchávání, sledování Internetu, bezpečnostní prověrky apod.) i viditelné mocenské složky. Stále více se do našeho života vkrádá beznaděj, strach, bezmoc, rezignace, odpor. Co to přinese? Jaké budou důsledky?

Stávající systém je v této podobě nadále neudržitelný.

2.10 POLITIKA

Stát stále více ponechává lidi svému osudu a lidé se tak stále více cítí osamoceni.

Potřeby kapitálu jsou jiné, než potřeby společnosti. Pod líbivými hesly o svobodě jednotlivce jsou ve skutečnosti lidé separováni a ponižováni. V globálním světě je vysoká vzájemná závislost všech lidí na sobě, tak jakápak svoboda? Vždyť je tomu ve skutečnosti naopak! Lidé jsou oběťmi manipulace státu a kapitálu. Je otázka, nakolik a zda vůbec mohou lidé ovlivňovat roli státu. Zbývají jen volby? A jaké vůbec volby jsou? Jak se vliv občanů projeví? Pokud jen vhozením hlasovacího lístku do volební schránky, pak takové volby jsou k čemu? Rezignace lidí na politiku je útěkem před problémy, které se později projeví palčivě. Jestliže jsou vlády, bez ohledu na stranické složení, stále méně schopné jednat ve prospěch svých občanů, a mají možná poslední zbytky smyslu pro morálku (nejde jen o české politiky), není překvapující, že se lidé obracejí k politice a politikům zády. Nechodí k volbám, ztrácejí zájem o věci veřejné a ignorují možnost je ovlivňovat. Spousty frází, v nichž se současná politika utápí, vyvolává v lidech pocit, že politické instituce nemají žádný význam a že se nezabývají problémy občanů. Zvyšuje se vliv médií na politiku a politiky. Politici ve vztahu k médiím tak mají stále více svazovány ruce a jejich slova a gesta či předvolební sliby tak vyznívají naprázdno. Rétorika politiků se stává nereálnou a lidé si stále více myslí, že politici se zabývají především svým ekonomickým prospěchem, vytvářejí iluze přehnaných očekávání, aniž by lidem řekli, že budou muset učinit kompromisy. Politické reprezentace si uvědomují, že nejsou schopny a ani ochotny prosazovat zájmy občanů proti zájmům kapitálu, reprezentovaného zejména nadnárodními společnostmi.

A tak se nutně nabízí otázka kdo, jak, proč, kde a kdy vládne? Jak je uskutečňována moc? Jaký je vztah mezi mocí a vládnutím? Jaký je vztah mezi mocí a kapitálem? Jaký je vztah mezi mocí a bezmocí? Jaké je to vlastně řízení a žití?

2.11 KONKURENCE

Konkurence je většinou chápána jako jedna z hybných sil pokroku ve vědě a technice, ekonomického růstu, levného zboží, prospěchu pro zákazníka. To je jedna stránka konkurence. Má však i jiné stránky. Světová ekonomika je spíše ringem, kde se rozdávají tvrdé rány, kde se protivníci posílají k zemi a do autu. Žel také se protivníci posílají do míst, odkud už není návratu. Konkurence, stejně jako trh, se stále více dnes a zejména v perspektivě stává brzdou pokroku a ohrožením vážného rázu. Konkurence je v mnoha směrech vyčerpávající a ničí zdroje pro řízení, pro existenci společnosti vůbec. Konkurence je také drahou záležitostí, jejíž cenu platíme my všichni. V této globalizované společnosti přestává mít konkurence v současném pojetí své místo a místo konkurence musí nastoupit nějaký způsob koexistence a kooperace. Konkurence socialistické a kapitalistické společensko-ekonomické formace přinesla obrovské náklady na zbrojení, zkomplikovala lidem život a řadu z nich zahubila. Konkurence, jejímž projevem byla například první i druhá světová válka (tehdy existoval jen kapitalismus a pokus o socialismus v SSSR) stála přes 50 milionů životů! Konkurence je také jakýmsi trhem marnosti. Prostředky na ni vydávané by bylo možno použít určitě prospěšněji a užitečněji. Říkáme si vyspělá společnost, politici mají plná ústa demokracie a lidských práv. Podnikatelé a manažeři občas hovoří o etice. Pro koho? Konkurence není zdaleka jen v ekonomice, zasahuje i do vztahů mezi lidmi, do oblasti finanční, postihuje státy, postihuje politické strany (v českých poměrech vůbec nejde o svobodnou soutěž politických stran), i dobrovolné a zájmové organizace neplní svoje poslání. Co je dnes sport? Je plný peněz a podvodů a přitom přitahuje diváky i sponzory! Lidský organismus je neustále vystaven různým projevům konkurence: Nabídka nových výrobků. Finanční zátěž. Zplodiny v ovzduší, půdě a vodě. Projevy a vlivy hluku. Marnotratnost v užívání či zneužívání výrobků a komodit. Růst rakoviny jako příčiny úmrtí je varující. Projevy násilí v lidské společnosti také do značné míry mohou souviset

s konkurenčními procesy. Spravedlnost je zásadou lidskosti. Bylo by možné ve výčtu negativních a kontraproduktivních projevů a důsledků pokračovat. Je potřebné potlačovat škodlivost konkurence. Co je škodlivá konkurence a jaké mohou být mechanismy vedoucí k prospěšné harmonické spolupráci je ovšem obtížné stanovit. Doufejme, že se v budoucnu nějaké řešení najde.

2.12 REKLAMA

Společnost žije podle reklamy, která všem vnucuje, co si všechno musí koupit, aby byli šťastní. Jen malý příklad televizní reklamy. Prací prášky (a další zboží) jsou sice různého druhu, ale v podstatě stejné. Jde jen o to, které firmě budu jako zákazník přinášet zisk. Ale to mě jako uživatele pracích prostředků nezajímá. K tomu ještě tvrdí, že reklama je právo na výběr. Některé reklamy jsou nad možnosti chápání. Proč vlastně jsou. Čemu a komu slouží? Uvádí se, že náklady na reklamu tvoří přibližně 30% prodejní ceny auta.

Těmito podprahovými vjemy je společnost řízeně vedena ke stále většímu konzumu.

2.13 ZBROJENÍ

Přes velkou světovou krizi výdaje na zbrojení rostou. Celosvětové výdaje na zbrojení (www.sipri.org) vzrostly v roce 2008 o 4% na rekordních 1464 miliard dolarů, což je 45% více, než před deseti lety! Proč? Potřebujeme zbraně? Jistěže potřebujeme. Jen je otázkou na co, proč, kdy, kde, za kolik, kdo atd. Není to náhodou spíše proto, že si to vojenskoprůmyslový komplex přeje? Zbraně jsou velkým byznysem a také atributem moci vládců ať demokratických či nedemokratických. Výdaje na zbrojení v mld. dolarů za rok 2008: USA – 607, Čína – 84,9, Francie – 65,7, Velká Británie – 65,3, Rusko – 58,6, Německo – 46,8, Japonsko – 46,3, Itálie – 40,6, Saudská Arábie – 38,2, Indie – 30. USA vydávají 58% celosvětových výdajů na zbrojení. Podle stockholmského ústavu míru SIPRI stálo vojenské dobrodružství USA v Afganistanu a Iráku 903 mld. dolarů. Nebylo lepší peníze využít jinak? V celém světě?!

2.14 ELEKTRONICKÁ MÉDIA

Elektronická média jsou synonymem doby, jsou nezbytnou součástí našeho konání. Kromě velké prospěšnosti mají také velký negativní vliv. Připomeňme si Internet a jeho spíše negativní vliv. Internet jistě nabízí značnou komunikační užitečnost. Internet a také mobilní telefon komunikaci zjednodušují, zlehčují, urychlují. Ale také ji ochuzují, neboť potlačují nonverbální komunikaci, jsou často anonymní a také lehce zneužitelné. Nejsme mnohdy součástí těchto médií a nikoliv jejich uživateli? Nejsme spíše závislí? Navazujeme pomocí nich anonymní vztahy (např. facebook) a aniž bychom se fyzicky poznali, tak tyto vztahy stejným způsobem končíme. Počítačové hry jsou mnohdy plné násilí a to také anonymního. Vlastně smrt, zabíjení je tak snadné a pohodlné, pro nás skoro bez následků. I piloti současných bojových letounů zabíjejí velmi pohodlně a na dálku a ještě k tomu to jsou vlastně v té Asii cizími lidmi! Možná, že i život sám je pro nás skoro bez následků svým pohodlím a proto si ho nevážíme. Vážíme si vůbec pak něčeho a někoho?

V konečné fázi dochází k naprostému odlidštění společnost.

3. KE KRIZOVÉMU ŘÍZENÍ – PRINCIPY A PŘÍSTUPY

Krizové řízení je nedílnou součástí řízení. V další části příspěvku budou vyjádřeny

obecné principy a přístupy využitelné v oblasti krizového řízení.

3.1 PRINCIPY PROJEKTOVÁNÍ KRIZOVÉHO ŘÍZENÍ

Principy vyjadřují nejobecnější požadavky na činnost při projektování, stanoví zásadní orientaci tím, že odráží objektivní zákonitosti a tak působí na kvalitu projektování.

  • Princip cílovosti vychází z nutnosti, potřeb a možností řešení problému, stanovit určitý budoucí stav, kterého je třeba dosáhnout. Podle tohoto principu systém hlavního cílů a dílčích cílů projektování krizového řízení představuje kriteriální funkci. Stanovení cílů musí vycházet z budoucích potřeb a hodnot. Jde o stanovení a uspořádání cílů podle úrovně, obsahu a časových parametrů. Stálé, průběžné sledování plnění cílů a slaďování procesu při jejich naplňování a provádění potřebných korekcí.
  • Princip komplexnosti ve všestranném postižení všech faktorů v jejich proporcích, vlivech a konkrétním vývoji.
  • Princip systémovosti vyjadřuje přístup k projektování jakožto systému, tedy jednotě parametrů, času, funkce a informace. Vyžaduje chápání projektování krizového řízení jako uspořádaného souboru prvků vzájemně spojených k funkčnímu účelu a přihlížení k objektivním podmínkám (okolí) za kterých se krizové řízení realizuje k dosažení stanoveného cíle v určitém čase.
  • Princip hierarchičnosti vyjadřuje uspořádání, posloupnost funkcí krizového řízení ve vertikální rovině, rozlišení jejich významnosti. Umožňuje stanovit rozhodující stránky krizového řízení a jejich vliv na ostatní, stanovit rozhodující faktory, rozlišit podstatné. Jde také o správné rozložení úkolů na různých stupních hierarchie řízení, o vymezení kompetencí řídících a výkonných orgánů, jejich vzájemného vztahu, odpovědnosti a výměny informací. S tím také souvisí stanovení míry centralizace a decentralizace funkcí jednotlivých složek systému, podílejících se na krizovém řízení.
  • Princip adaptivnosti spočívá v možnosti přizpůsobování v důsledku vnitřních i vnějších vlivů.
  • Princip komplementarity vyžaduje sledování jak vlivy, zásahy a opatření vyvolávají změny, jak napomáhají či naopak narušují plnění stanovených cílů, jak ovlivňují proporcionalitu. Při projektování krizového řízení existuje celá řada omezení obsahových, časových, finančních, materiálních a dalších. Omezení jsou dána jak vlivy subjektivní povahy, která jsou dána úrovní tvůrců, tak vlivy objektivní povahy, která lze jen s obtížemi měnit, či je nelze měnit vůbec.
  • Princip efektivnosti je založen na komplexním pojetí efektivnosti. Efektivnost zde lze chápat jako respektovaný a vzájemně úzce spjatý vztah mezi užitečností a vynaloženým úsilím. Efektivnost v širším pojetí se vztahuje k nové úrovni krizového řízení, ve vyšší kvalitě. V užším pojetí pak jde o použití takových metod, forem a postupů při práci na projektování, které minimalizují vynaložené úsilí, náklady.

3.2 PŘÍSTUPY K PROJEKTOVÁNÍ

Projektování krizového řízení je podmíněno složitou strukturou objektivních

podmínek a subjektivních faktorů. Změny obecného charakteru vyvolávají změny charakteru zvláštního a naopak.

Za základní, určující faktory lze považovat:

· potřeby a možnosti celospolečenského řádu

· potřeby a možnosti konkrétní problémové reality

· perspektivnost vývoje problému a předvídání jeho charakteru

· normativní akty –  zákony, vyhlášky, normy, příkazy apod.

Je možné využívat některé přístupy při řešení projektování krizového řízení, např.:

systémový přístup, cílově optimalizační přístup, heuristický přístup, funkční přístup a

empiricko-intuitivní přístup.

Systémový přístup vychází z teorie systémů a umožňuje řešit problémy spojené s projektováním krizového řízení. Lze vydělit následující hlavní podsystémy systému projektování krizového řízení: obsah a rozsah krizového řízení, informační, organizační, časový, finanční, materiálový, personální, projektování, korekce. Uvedené podsystémy jsou vzájemně propojeny, pronikají se, ovlivňují, jsou rozdílné a mohou být obsaženy v sobě navzájem.

Cílově optimalizační přístup je úzce spjat s cílovostí a optimalizací. Jeho podstata

spočívá v tom, že možné stavy a vztahy v systému krizového řízení jsou chápány jako důsledek určité cílové funkce systému. Tento přístup využívá do značné míry i exaktních metod, např. statistiky, síťové analýzy, hodnotové analýzy, dynamického programování apod. Systém krizového řízení je složen z podsystémů a prvků, které mají své vlastní, dílčí cíle, své chování, své kriteriální funkce. Cíl je vždy spojen s budoucím stavem krizového řízení. Stanovení cílů má svá kritéria, protože zpravidla půjde o výběr z množiny cílů, jejich variant a optimalizace.

Heuristický přístup využívá logiky a obecného rozumu. Je nástrojem k modelování tvořivých činností a využití těchto modelů v tvořivých procesech. Využití heuristického přístupu při projektování krizového řízení umožňuje na základě psychologických a logických podmínek zvýšit efektivnost myšlenkových postupů. Heuristické přístupy se uplatňují všude tam, kde je obtížná formalizace exaktními metodami. Jde o použití metod, které optimalizují řešení úloh projektování krizového řízení. Psychologické poznatky potvrzují, že člověk většinu problémových situací řeší bez použití algoritmů řešení. Využití heuristického přístupu spočívá ve třech složkách: Za prvé v analýze podmínek, spočívající v rozboru jednotlivých prvků, jejich charakteristických znaků a vztahů mezi nimi na různých úrovních. Za druhé je to analýza cílů jednotlivých prvků a za třetí porovnání cílů s dosahovanými výsledky řešení. Je to postup, cyklus, který postupně (opakováním) umožňuje výběr varianty řešení, optimalizaci mezi podmínkami a cíli k dosažení optimálního řešení.

Funkční přístup je přístupem umožňujícím zaměřit se na funkce krizového řízení jako celku i jeho jednotlivých složek. Významem funkčního přístupu pro projektování krizového řízení je poznávat jak co nejlépe zajistit funkce krizového řízení. Krizové řízení má svoji hlavní funkci a také funkce vedlejší, které doplňují a pomáhají naplňovat funkci hlavní. Tyto funkce se mohou projevovat pozitivně, negativně či neužitečně.             

Při projektování krizového řízení je třeba zvažovat, jak který faktor působí, jak se podílí, na plnění funkcí. Cílem je dosáhnout potlačení či odstranění negativních a neužitečných funkcí.

Empiricko intuitivní přístup je založen na zkušenostech, intuici a pragmatičnosti a má své místo v krizovém řízení zejména tam, kde problematika je velice složitá ve své obtížné předvídatelnosti.

Uvedené přístupy nejsou jediné. Přístupy se navzájem prolínají, doplňují a ovlivňují.

ZÁVĚR

Co dodat? Uvedené rizikové faktory mohou výrazně ovlivnit zejména budoucnost.

Budoucnost nemusí být negativní, pokud se podaří rizika co nejlépe eliminovat, pokud k tomu budeme mít dostatek zdrojů a budeme vědět, jak je použít. Jinak formulováno – vývoj rizik lze usměrňovat, tedy řídit. Řídí každý člověk, s růstem v hierarchii řízení roste i řídící moc a odpovědnost. Uváděná problematika není jen záležitostí řídících pracovníků v různých oblastech společenského života, je záležitostí každého člověka. Každý může napomoci zlepšování situace či  předcházení vzniku a rozvoje rizik. Možnosti působení jsou různorodé, s rostoucím vlivem v hierarchické struktuře nabývají na významu. Zmiňovaná problematika je složitá a mnohovrstevná. Vzbuzuje mnoho otázek a málo odpovědí. Obsah příspěvku není optimistický, je spíše varovný. Je tomu tak proto, že stav podmínek existence, zejména v oblasti obecné bezpečnosti není dobrý, vyžaduje poměrně významná rozhodnutí a řešení.

Přejme si, aby budoucnost nám byla nakloněna a my jí také.

 3,488 zobrazení celkem,  2 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Rubriky

Mohlo by vás zajímat