Reklama

Problematika provádění analýzy rizik

AUTOR PŘÍSPĚVKU

Ing. et Ing – Paed IGIP Miroslav Carabelli, Ph.D.

Úvod do analýzy rizik

Průmyslová činnost přináší kromě uspokojování narůstajících potřeb lidstva i řadu negativních projevů. Jedním z nich je možnost vzniku závažné havárie, která může být spojena s únikem nebezpečných látek toxického, hořlavého nebo výbušného charakteru. Z historie je známa celá řada závažných průmyslových havárií, které měly nejrůznější negativní dopady na životy a zdraví lidí, na životní prostředí a na majetek. Ke zjištění rizika různých technologií a jejich ocenění se používají analýzy rizika, které jsou zaměřeny na identifikaci a kvantifikaci zdrojů, ohrožujících životy a zdraví osob, životní prostředí a majetek.

Výsledky analýz  slouží k hodnocení rizik, tzn. k určení závažnosti a přijatelnosti rizik podle určitých kritérií.  V současném období  roste potřeba analýz rizik, vyplývajících z průmyslových činností pro lidi, životní prostředí a majetek. Integrace bezpečnosti a její rozvoj úzce souvisejí se sociálním a ekonomickým rozvojem společnosti a mají prioritu ve většině států. Stejně tak existuje potřeba využít účelné a optimálně omezené zdroje pro hodnocení rizika a řízení bezpečnosti. Identifikace, klasifikace a priorizace rizika představuje otázku zásadního významu.

Proto se v inženýrské praxi začaly vyvíjet metody analýzy rizik, jejichž cílem je odhalit rizika – tj. objekty, zařízení a technologie, které mají vysoký potenciál ohrozit své okolí, a následně navrhnout dodatečná technicko-bezpečnostní opatření ke snížení rizik, a tím ke zvýšení bezpečnosti.

Analýzy rizik byly vyvinuty v druhé polovině minulého století především v USA a ve vyspělých západoevropských zemích, mají tedy anglosaský původ. To přináší v technické praxi někdy různé problémy, neboť se vyskytují nepřesné, zkrácené nebo nekorektní překlady, nejsou respektována autorská práva podle platného autorského zákona. Euroatlantický prostor se vyvíjel od konce druhé světové války do počátku 90. let minulého století velmi dynamicky, respektoval nové požadavky doby, včetně analýz rizik, které se staly významným nástrojem pro podstatné zkvalitnění tzv. havarijní připravenosti.

Metody analýzy rizik

  • Pro identifikaci a kvantifikaci rizika se používá v USA a v Evropské unii řada metod, které se navzájem liší. Tyto metody analýzy rizika postupně pronikají i do České republiky. Analýzy rizik je možné provést metodami relativními, kvalitativními nebo kvantitativními. V technické praxi se pak používá kombinace několika metod. Nesmí být opomenuto, že analýzy rizika jsou mnohdy velmi pracné a časově náročné.
  • Analýza rizik technických, technologických a jiných procesů je v České republice poměrně nová disciplína. Celá problematika je značně rozsáhlá, nelze ji z prostorových důvodů uvádět v plném rozsahu, proto je zde předložena pouze základní informace.

Stanovení hodnoty a seskupování aktiv

  • Posuzování hodnoty aktiva je založeno na velikosti škody způsobené zničením či ztrátou aktiva. Obvykle se při stanovení hodnoty aktiva vychází z jeho nákladových charakteristik (pořizovací ceny, reprodukční pořizovací ceny), mohou to být ale i charakteristiky výnosové (pokud aktivum přináší dobře identifikovatelné zisky či jiné významné přínosy pro subjekt). Mezi výnosové charakteristiky patří i vlastnosti aktiva, sloužící k dosahování zisků nepřímo – například postavení na trhu, ochranná známka, ale i kvalifikace a know-how zaměstnanců.
  • Velmi podstatné je rozlišit, zda se jedná o jedinečné aktivum nebo o aktivum jednoduše nahraditelné. Do hodnoty se promítá závislost subjektu na existenci, ale i na správném fungování hodnoceného aktiva, tedy k jakým škodám dojde omezením funkčnosti nebo ztrátou aktiva, než dojde k jeho obnově. Hodnota aktiva pro analýzu rizik se může stanovit také jako vážený průměr hodnot podle všech použitých hledisek o její působení).

Identifikace hrozeb

  • V této etapě analýzy rizik se identifikují hrozby, které připadají pro analýzu v úvahu. Identifikace hrozeb se provádí tak, že se vybírají ty, které by mohly ohrozit alespoň jedno z aktiv subjektu.

Pro identifikaci hrozeb lze vycházet ze seznamu hrozeb, sestavených podle literatury, vlastních zkušeností, průzkumů dříve provedených analýz. Hrozby se mohou odvozovat také od subjektu, jeho statusu (podnikatelský subjekt, orgán státu, nezisková organizace, atd.), postavení na trhu, hospodářských výsledků, záměrů podnikatele. Pro získání vlastního seznamu hrozeb subjektu je vhodné použít některou z metod jako brainstorming, metoda Delphi apod.

Analýza hrozeb a zranitelností

  • Každá hrozba se hodnotí vůči každému aktivu (skupině aktiv). U těch aktiv, na něž se hrozba může uplatnit, se určí úroveň hrozby vůči tomuto aktivu a úroveň zranitelnosti aktiva vůči této hrozbě. Při stanovení úrovně hrozby se vychází z faktorů jako nebezpečnost, motivace a přístup. Při stanovení úrovně zranitelnosti se vychází z takových faktorů jako citlivost a kritičnost. Při analýze hrozeb a zranitelností se berou v úvahu realizovaná protiopatření. Tato protiopatření mohou snížit jak úroveň hrozby, tak úroveň zranitelnosti. Výsledným stavem je seznam dvojic „hrozba-aktivum“ (pouze těch dvojic, kde se hrozba může vůči aktivu uplatnit) se stanovenou úrovní hrozby a zranitelnosti.

2. Základní metody analýzy rizik

  • Kvalitativní metody tedy používají:
    – rizika jsou vyjádřena v určitém rozsahu
    – jsou jednodušší, rychlejší, ale více subjektivní
    – problémy s kontrolou efektivnosti nákladů

Kvantitativní metody

Kvantitativní metody jsou založeny na matematickém výpočtu rizika z frekvence výskytu hrozby a jejího dopadu. Vyjadřují dopad obvykle ve finančním vyjádření jako například Kč. Nejčastěji je vyjádřeno riziko ve formě roční předpokládané ztráty (anglicky Annualized Loss Expectancy – ALE), která je vyjádřena finanční částkou. Kvantitativní metody jsou více exaktní než kvalitativní. Jejich provedení sice vyžaduje více času a úsilí, poskytují však finanční vyjádření rizik, které je pro jejich zvládání výhodnější.

Nevýhodou kvantitativních metod je kromě jejich náročnosti na provedení a zpracování výsledků, často vysoce formalizovaný postup, jenž může vést k tomu, že nebudou postihnuta specifika posuzovaného subjektu. Toto může vést k jeho vysoké zranitelnosti organizace, a to z důvodů „zahlcení“ hodnotitele vysokým objemem dat.

Kvantitativní metody:
– jsou založeny na matematickém výpočtu rizika
– více exaktní, náročnější na čas a úsilí
– poskytují finanční vyjádření rizika

Expertní metody

  1. Skupiny expertních metod do skupiny vybraných metod jsou zařazeny metody, resp. skupiny metod, které jsou často používány a které již prokázaly, že lze při jejich správném použití dosáhnout kvalitních výsledků.
  2. 1. Extrapolace trendů
    2. Expertní metoda
    3. Brainstorming
    4. Delfská metoda
    5. Metoda scénářů
    6. Heuristické metody
    7. Panelová diskuse
    8. Metoda analogie
    9. Komparativní metoda
    10. Matematické programování a modelování
  3. Expertní metody
  4. a. Skupiny expertních metod
  5.        11. Metoda regresní a korelační analýzy
    12. Sedm základních nástrojů managementu jakosti (Vývojový diagram, Ishikawův diagram, Formulář pro sběr dat, Paretův diagram, Histogram, Bodový diagram, Regulační diagram)
    13. Sedm „nových“ nástrojů managementu jakosti (Afinitní diagram, Diagram vzájemných vztahů, Maticový diagram, Analýza údajů v matici, Diagram PDPC, Síťový diagram)
  1. 2b. FMEA (Failure Mode and Effect Analysis)představuje týmovou analýzu možností vzniku vad u posuzovaného návrhu, hodnocení jejich rizik a návrh a realizaci opatření vedoucích ke zlepšení jakosti návrhu. Zkušenosti ukazují, že použitím této metody lze odhalit 70 až 90 % možných neshod. Tato metoda byla vyvinuta v 60tých letech v USA a byla původně určena pro analýzy spolehlivosti složitých systémů v kosmickém výzkumu a jaderné energetice. V českém překladu je známa jako „Analýza možností vzniku vad a jejich následků“. Aplikací metody FMEA do praxe je možno získat například systémový přístup jako prevenci nejakosti, snížení ztrát, zkrácení doby řešení vývojových prací, optimalizace návrhu, snížení počtu změn ve fázi realizace, ohodnocení rizik možných vad a na jeho základě stanovit priority opatření, podpory účelného využívání zdrojů, důležité součásti kontrolního systému, zvýšení spokojenost zákazníka atd. Kromě těchto uvedených předností je nutno zdůraznit výrazný psychologický efekt této metody, který spočívá v posílení spoluzodpovědnosti širšího okruhu pracovníků [2].
  2. Mapy nebezpečí a rizik – prostřednictvím grafického vyjádření nebo tabulkového přehledu o výstupech významnosti rizik poskytuje informace o prioritách řízení rizik z hlediska jejich nežádoucího dopadu na organizaci.
  3. Tato metoda je velmi přehledná a oblíbeným nástrojem v praxi pro svou přehlednost a názornost vazeb.

3. Vybrané základní metody – popis řešení
 

  • Identifikace zdrojů rizika a provozuschopnosti (Hazard and Operability Study):

Pomocí systému klíčových slov jsou metodicky identifikovány možné odchylky jednotlivých prvků od správné funkce, dále pak příčiny a následky odchylek. Zároveň jsou navrhována nebo ověřována opatření, která zabrání nežádoucímu rozvoji události nebo zmírní nežádoucí důsledky.

  • Analýza kvantitativních rizik chemických procesů (Chemical Process Quantitative Risk Analysis):

Proces kvantitativního hodnocení rizika dosáhl největšího rozvoje v jaderném průmyslu. Příslušná metodologie, aplikovaná na podmínky chemického průmyslu představuje komplexní studii bezpečnosti. Řešení analýzy rizik probíhá po jednotlivých etapách, zahrnuje řadu identifikačních a hodnotících metodik.

  • Analýza lidské spolehlivosti (Human Reliability Analysis):

Jejím úkolem je zahrnout vliv lidského faktoru z hlediska operátorské a rozhodovací činnosti v rámci rozsáhlých automatizovaných technologických systémů. Vychází se z předpokladu, že rozhodování operátorů probíhá v krizových situacích a za stresových podmínek.

  • Analýza stromu událostí (Event Tree Analysis):

Metoda sleduje průběh procesu od iniciační události přes konstruování událostí vždy na základě dvou možností — příznivé a nepříznivé.

  • Analýza poruch a jejich účinků (Failure Mode and Effects Analysis):

Analýza způsobů poruch a jejich důsledků, která umožňuje hledání následků a příčin na základě systematicky a strukturovaně vymezených poruch zařízení.

  • Analýza stromu poruch (Fault Tree Analysis):

Systematická zpětná analýza rozvoje událostí za využití řetězce příčin, které mohou vést k vybrané vrcholové události.

  • Konsekventní analýza:

Jsou stanoveny odhady dosahů nejzávažnějších potenciálních havárií na příslušných zařízeních. Přitom se berou v úvahu podmínky vzniku havárie, vlastnosti nebezpečných látek, technologické podmínky, bezpečnostní prvky, meteorologické podmínky, členitost a zástavba terénu. Výsledkem jsou stanovené dosahy havarijních projevů.

Obecní úřad Hrusice    

                                 Kontrolní seznam (list)

Poř.č.úkolu  Otázka – (úkol)anoneváha Poznámka
1.Je dokumentace úplná?
2.Je v dokumentaci specifikováno hlavní riziko havárie?
3.Je v dokumentaci analýza rizika havárie?
4.Jsou identifikována všechna možná ohrožení?
5.Jsou stanoveny podmínky možné havárie?
  • Analýzy rizik jsou prvním a zcela zásadním krokem v komplexním zabezpečení prevence závažné havárie. Výběru vhodné metody, respektive lépe vhodné kombinaci několika metod analýzy rizik, je proto nutné věnovat zvýšenou pozornost. Již tento první krok vyžaduje tým zkušených specialistů. Vlastní provedení analýzy rizika, včetně interpretace jejich výsledků, je vysoce náročná specializovaná činnost, obvykle časově náročná, vyžadující prohlídky hodnocené technologie, technologických a jiných podmínek, a hlavně kvalifikovanou spolupráci s technology a dalšími odborníky hodnocené technologie.
  • Takováto analýza rizika a její výsledky jsou pak vhodným podkladem pro zcela konkrétní organizační opatření a zdůvodněné investice do oblasti bezpečnosti, ale také argumentačním nástrojem jak vlastního podnikatelského subjektu, tak i orgánů státní správy ve vztahu k veřejnosti. Zvláště pak pro obyvatelstvo, žijící v okolí objektů a zařízení, kde se nacházejí nebezpečné chemické látky a přípravky.

Použitá literatura:

Zákon č. 239/2000 Sb., o IZS;

Zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení;

Zákon č. 353/1999 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky, ve znění pozdějších předpisů;

Směrnice ministerstva zdravotnictví č. 15/1983;

Nařízení vlády č. 494/2001 Sb.;

Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů;

Zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů.;

Zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 210/1990 Sb.,;

Zákon č. 59/2006 Sb., o prevenci závažných havárií způsobených vybranými nebezpečnými chemickými látkami nebo chemickými přípravky a o změně zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů,

Zákon č.18/1998 Sb., o mírovém využití jaderné energie

Smejkal V., Rais K.: Řízení rizik ve firmách a jiných organizacích. Grada Publishing a.s., Praha 2003, str. 272, ISBN 80-247-0198-7
Plura, J.: Plánování a neustálé zlepšování jakosti.
Computer press, Praha 2001. str. 245, ISBN 80-7226-543-1
Fiala,P.: Projektové řízení: modely, metody, analýzy.
Professional Publishing, Praha 2004. str. 276, ISBN 80-86419-24-X
Drdla, M. Rais, K.: Řízení změn ve firmě. Computer Press. Praha 2001, str.145, ISBN 80-7226-411-7

MIKA, O. J.: Analýza rizik průmyslových činností. Časopis  112 č. 3 (2002), s. 18-19.

 9,297 zobrazení celkem,  167 zobrazení dnes

Sdílet příspěvek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin
Share on whatsapp
Share on email

Rubriky

Mohlo by vás zajímat