Odešel čas starého knížete a nadešel čas knížete mladého. Stařešinové posadili na vyšehradský knížecí stolec Neklanova syna Hostivíta. V ten čas odrůstaly v příbuzenstvu padlého knížete Vlastislava děti a začaly potěžkávat meč. Litovaly zašlé slávy Lučanů a toužily obnovit ji. Mezi těmi, kdo nedovedli zapomenout, byl mladý muž, který se jmenoval Léva. Byl ze všech nejudatnější a nejvíc myslil na to, jak znovu nastolit v zemi luckou vládu. Usmyslil si, že nejdříve postaví pevný hrad, aby odolal i přesile nepřátel. Osedlal se svými lidmi koně a vyjel s družinou do kraje hledat příhodné místo ke stavbě takového hradu. Objeli sedmkrát sedm návrší, ale rozhodnout sečti více →

1,915 total views, 1 views today

Moc Čechů rostla, jako roste řeka s novými přítoky. Mezi lidem žila vzpomínka na bitvu s Lučany a na hrdinného Tyra. Památka Tyra vešla i do úsloví.  Kdykoliv někdo poukazoval na  své hrdinské činy, říkávalo se mu: „Nedělej, jako bys byl Tyr.“ Mezi Lučany žila vzpomínka na luckého knížete Vlastislava. Jeho jméno se vracelo navečer k ohništím do luckých srubů. Už nestál pyšný hrad Vlastislav. Neklan jej kázal vypálit a rozbořit, aby se v něm nikdo nemohl zachytit a zbraňovat přátelství Lemuzů a Čechů. A bylo rozbořeno mnoho luckých hradů a tvrzí, které by mohly Neklanovi škodit. Jen jeden hrad tehdy dal kníže Neklan načti více →

1,447 total views, 1 views today

Za knížete Mnaty, vnuka knížete Přemysla, pokoušeli se Moravané obsadit území v Čechách. Zpráva o českém stříbru a zlatu došla i k nim a zatoužili po něm. Přešli husté lesy, srázy a rokle a kopce, které oddělovaly Moravu od Čech, a drželi se při toku bystré řeky. Jednoho dne došli k hoře a na té hoře rostl lipový háj. Vystoupili na horu a mezi větvemi stromů se jim ukázal výhled na pole a dědiny v dálce. Moravanům se to místo zalíbilo. Dali se do práce a vybudovali na lipové hoře hrad a podle stromoví mu dali jméno Lipnice. Z brány svého hradu vyjížděli pak dočti více →

2,211 total views, 4 views today

Staré pověsti vyprávějí o dávných právech žen. Ženy si volily své manžely a manželé žili v rodu své ženy. Když zemřela kněžna Libuše, která chránila práva žen, ztratily ženy přímluvkyni. Kníže Přemysl přál mužům. Jejich byla moc a vláda. A jako kdysi se muž před Libušiným soudem posmíval ženám pro jejich dlouhé vlasy a krátký rozum, povstala mezi lidem žena, která si tropila posměch z vousatých mužských brad smáčených medovinou. Ta mladá žena se jmenovala Vlasta. Bývala v družině kněžny Libuše a trpce nesla změny, které se z Vyšehradu a tvrzí šířily do vsí a samot. Vlasta shromáždila kolem sebe dívky a mladé ženy. Všemčti více →

3,158 total views, 4 views today

Byl kdysi čas, kdy budoucí hrady se zrcadlily v očích věštců a věštkyň. Budoucí sláva vrhala odlesk na jejich rty, a slzy věštců oplakávali ještě velmi vzdálenou zkázu. To mluvila ústy věštců a věštkyň lidská touha a lidský strach všech živých, co žili pod oblohou bájí. Stál kdysi dávno nad Vltavou, hrad s dřevěnými hradbami a dřevěným roubeným palácem uvnitř hradeb. Později dostal jméno Vyšehrad. Stál na pravém břehu řeky, na vysoké skále omývané při úpatí nepokojnými vlnami. Hrad byl pevný jako vůle knížat, kteří v něm vládli. Tu, říká se, sedal kníže Přemysl na kamenné knížecí stolici a přijímal s kněžnou Libuší zprávy zčti více →

2,274 total views, 1 views today

Dnes, 8. května si připomínáme již 72. výročí konce druhé světové války. V boji proti Němcům padly vedle vojáků Rudé armády také civilní oběti. A právě tyto statečné bych ráda připomenula. Ráda bych se s Vámi podělila o příběh. Příběh obyčejné ženy, která projevila neobyčejnou odvahu. Odměnou jí byla nečekaná smrt, která přišla náhle a zbytečně – v den osvobození. Zanechala po sobě dvě malé dcery. Jedna z těchto dcer je mojí babičkou. 1 – 8.května, 1945, Olomouc Viktorie pracovala na nádraží v Olomouci. Byly první májové dny a venku vonělo jaro. Ale také byla válka. Ve vzduchu bylo cítit napětí, protože se proslýchalo, že jižčti více →

2,870 total views, 1 views today

Stál kdysi nad Vltavou hrad s dřevěným roubeným palácem uvnitř hradeb. Později dostal jméno Vyšehrad. Stál na pravém břehu řeky na vysoké skále omývané při úpatí nepokojnými vlnami. Hrad  byl pevný jako vůle knížat, která v něm vládla. Tu, říká se, sedal kníže Přemysl na kamenné knížecí stolici a přijímal s kněžnou Libuší zprávy z celé své země,  tady rozsuzoval i dával rady. Pod jeho správou se země měnila stále rychleji. Husté lesy ustupovaly polím a mezi poli budovaly pilné ruce osady, tvrze a hrádky. Dobře radil svému lidu kníže Přemysl. Čím více tvrzí a hradů bylo v kraji, tím lépe se domácí lidé brániličti více →

3,693 total views, 3 views today

Jako vystudovaná optička bych ráda připomněla v dnešní den, osobnost českého vědce, Otty Wichterleho. Jeho vynález – Nylon 6, (po válce byl tento materiál nazván Silon) dodnes využívají miliony žen (mám na mysli silonové punčochy). Jeho přelomovým objevem však byl vynález HEMA gelu, ze který umožnil výrobu měkkých kontaktních čoček. Otto Wichterle spolu s jeho asistentem Drahoslavem Límem, stojí jak za vynálezem materiálu, tak technologie na jejich výrobu. Bohužel sláva mu za to je málokdy připisována, stejně jako z podílů z prodeje neměl téměř nic. Tehdejší komunistický režim prodal jeho patenty do Ameriky. Otto Wichterle se narodil v Prostějově v roce 1913. Stal se doktoremčti více →

1,462 total views, 3 views today

Protože se nám kvapem blíží Velikonoce, rádi bychom připomněli svátky, které dodržovali naši předkové. Velikonoce Název velikonoce pochází z velké noci ze soboty na neděli, kdy došlo ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jedná se tedy o Křesťanský svátek. Datum velikonoc se mění, je však pravidlem, že připadá na neděli po prvním jarním úplňku. Velikonoční svátky patří k takzvaným obřadům přechodu, kterým předchází čtyřiceti-denní půst. Tento půst vyvrcholí velikonočním Svatým týdnem, který nám již nastal. Květná neděle (9.4.2017) V tento den začíná Svatý velikonoční týden. Připomíná slavný vjezd Ježíše do Jeruzaléma, je to poslední neděle čtyřiceti-denního půstu. Škaredá středa (12.4.2017) Nebo také sazometná středa: získala jméno podlečti více →

1,936 total views, 1 views today

Syn Radošův si vzal za ženu dceru Kazinu, a tak odešel k ní na hrad Bílinu. Tu se rozhodl, že postaví své ženě Bíle na příhodném místě nový pevný hrad a nazve jej po ní. Když našli příhodné místo, nahoře postavili hrad a pod ním rozlehlý dvůr, kterému dali jméno Třebenice. Když chtěl ale pojmenovat hrad po své paní, Bíle, říká se, že odmítla. Přemluvila svého muže, aby nazval hrad podle sebe Košálov. Po letech se název hradu proměnil na Košťálov. Stejně, jako předtím Kazi jezdívala ráda na svém koni z Kazína na Libušín a na hrad nad Vltavou, jezdívala pak Bíla ráda z hradučti více →

2,229 total views, 3 views today