Brambory…

Včera jsem byla na oběd v restauraci. Přiznám se, že v poslední době své obvyklé činnosti (vaření, živnost – výroba keramiky, zahrada) a dá se říct, že i sebe a rodinu zanedbávám… Nebyla jsem ve svém oblíbeném Slunečním bistru – zdravá výživa, protože to nedávno, po té, co bylo dlouho uzavřené, skončilo nadobro. Kromě jiného protože, když začínali, měli představu, že si to budou dělat podle svých představ, s nejlepším vědomím a svědomím… Byla jsem v jedné, která si dokázala najít cestu, ale o tom teď tento příspěvek není. Svíčková, na kterou jsem měla chuť už byla v čudu, jasný, to chce každý, tak jsem vzala za vděk řízkem s bramborem. Ovšem brambor takový, že se nedal pozřít. Požádala jsem místo toho o oblohu, kterou přinesli a omluvili se, že takové brambory jsou teď v celé republice. Mysleli zřejmě zahraniční brambory aktuálně na prodej v Makru po celé republice, zatímco čeští a slovenští pěstitelé, zvyklí prodávat na trzích se snaží rozprodávat své zásoby pomocí FB.

Vzpomněla jsem si, že doma máme ještě zásobu docela dobrých brambor. V posledních letech jsem dost pracně hledala pěstitele s dobrými bramborami.

Hm…, pak mi došlo…a ten kuřecí řízek, to bude určitě Vodňanská drůbež, kterou zásadně nekupuju, stejně jako jiné produkty firem premiéra této republiky. Doma mám plný mražák domácího masa… Hm …

Pak se mi to propojilo s větou, kterou v poslední době tak často slýchám: ,,co si neuděláme sami, to mít nebudeme!´´

Nemyslím tím teď, že si má člověk všechno dělat radši sám, i když jsem se v tu chvíli rozhodla, že v té restauraci jsem naposled, nic proti nim, jinak vaří celkem dobře, ale ten typ stravy, spolu se zanedbáním ostatních mých potřeb, vede akorát k nadváze…

Ale jaké to je a jaký může člověk získat výsledek, když si to může udělat podle sebe, nastavit tak, aby výsledek byl, co nejlepší… Ne jen dostatečný, ne jen na přežití, ale radostný a podle nejlepšího vědomí a svědomí. Jistě čeká mně teď víc práce, budu si jistě muset v nabitém programu na to opět najít čas. Nadšení pro věc se mi už opět vrátilo, stejně jako jsem si opět připomněla, proč jsem si to tak v minulosti nastavila.

Zase se mi to propojilo s Referendem a onou známou, tak často citovanou, větou…

Jojo, tak často jsem to slyšela, ale vlastně až tuto sobotu na náhodném setkání mi to vše došlo v plném rozsahu.

Když jsem začínala s Referendem, velmi zaneprázdněná keramickou výrobou, která teď stojí, protože se na nic nemůžu soustředit a i přesto, že téměř všechen čas věnuju Referendu, měla jsem ten předpoklad, že počkám do voleb, roznesu letáky a co bude potřeba a pak si zatrhnu splněno a vrátím se zase k tomu svému…

V sobotu mi docvaklo, pod Jindrovým vedením, že jsme to vlastně my, jeden každý z nás, kdo se dnes, jako i v budoucnu, podílíme na tvorbě naší budoucnosti. Ne tak, jako dřív, kdy jsme jen trpně čekali, co si kdo zase na nás vymyslí…

Je nám dána zcela nová unikátní možnost tvořit, převádět své myšlenky, pocity a potřeby do reality!!!

Ale samo se nic… Znám to z práce, když jsem se z bohéma stávala výrobcem – živnostníkem, kolikrát jsem se musela přemoci a pustit se do něčeho, co jsem do té doby neznala, neuměla a byly to častokrát obory opačného spektra zájmu běžné ženy… Nebo když jsem plánovala a po té realizovala stavbu domu (jistě, společně s manželem, ale ten byl víc v práci, než doma). Vydalo by to na román…

A přes to, že už to znám, jaké to je začít s něčím, co neumím a neznám, tak i dnes opět znovu hledám způsob, jak se přemoci a vystoupit ze své komfortní zóny, zaběhaného stereotypu a jak se naučit být spolutvůrcem své i naší společné budoucnosti, jak vzít svůj život zase do svých rukou v plném! rozsahu. Tak plném, že se nám o tom dřív ani nesnilo!

Máme cíl, máme systém, tak ho dělejme. Máme učitele, tak jako se můžeme učit i od těch, co už jsou v tomto novém systému trochu zběhlejší… A vlastně nakonec možná zjistíme (jako vždy, až v tom jsme), že to ani tak těžké nebylo… Nejtěžší jsou vždy ty první kroky, kdy jsme bržděni strachem z neznámého a nedůvěrou v sebe sama.

Celou dobu jsem se nemohla odhodlat k napsání článku do Občanského magazínu.

Tady je…, trvalo to asi 15 minut…

Dovolme to sami sobě a pojďme do toho na plno!

Společně to dokážeme!

 

Mariana Velčovská, koordinátorka okresu Uherské Hradiště

 516 total views,  1 views today

Reklama
Insert Ads Here