CHCI SVĚT POŘÁD V PO-ŘÁD-KU

Zasedl jsem ke klávesnici, nikdy bych nevěřil, ani jsem netoužil po tom, že budu tímto způsobem psát, že budu oslovovat lidi, snažit se jim otevřít oči a trávit spoustu času hledáním informací, následně je zpracovávat a tvořit nějakou formu, jakou jim to předat.

Když jsem byl malý, bydleli jsme v těsné blízkosti obchodu s potravinami a cukrárny, vlastně když tak nad tím přemýšlím i tabáku, masny, drogerie, papírnictví, ty byli o pár metrů dál ale pořád kousíček pěšky, vlastně to bylo normální a v ještě v pořádku. Do cukrárny, jsem chodil nejraději, no, které dítě by radši chodilo do masny, že? Paní cukrářku jsem mimo nákupu zmrzliny chodil informovat, co se u nás děje, co děláme a neděláme, takže byť to byla cizí paní, věděla o naší rodině hodně a vždy když se s maminkou potkala, se smíchem o tom vyprávěla.

To mi přišlo zajímavé s odstupem času analyzovat, byl jsem otevřená bytost, dítě, rád jsem vyprávěl, táhlo se to semnou ještě celý první stupeň, přezdívka „lidový vypravěč“ a touha mluvit, informovat s čistým a neposkvrněným úmyslem malého dítěte, jistě víte o čem mluvím. Kde se to ve mně zlomilo nevím, určitě jsem tak sdílný nebyl po přechodu na druhý stupeň, změna školy včetně celého života, protože druhým stupněm jakoby ten dětský svět končí. Následně jsem byl spíše uzavřený, jistě v určitém okruhu blízkých ne, ale na venek jsem rozhodně pocit nutnosti oslovovat lidi neměl, vždycky jsem ale zkoumal, jak věci fungují, od fungování světa, společnosti až po drobnosti, jako je technika. Takže by se dalo říct, že jsem informace měl, nikdy jsem myšlenkově ani jinak příliš nezapadl do společnosti, jakási naivita, jakýsi pocit zbytečnosti vysvětlovat něco, co stejně málokdo chápe, pocit, že to vlastně slyšet ani nechtějí. Neměl jsem vůbec ambice studia, škola mne bavila opravdu pouze ten první stupeň, cítil jsem touhu reálně žít, obyčejný život, číst si, zkoumat to, co jsem ještě nepochopil, rozhodně jsem vůbec neměl potřebu sdělovat to okolí, dokonce se vám tímto mohu svěřit, že společnost jako taková, mě spíš odpuzovala, přišla mi prostě hloupá, neponaučitelná a zlá.

Proto jsem politice a systému nevěnoval žádnou pozornost, chápal jsem, že žádná vláda není v pravdě vládou, ale prodlouženou rukou mafií, chápal jsem, že pouze nevěnováním pozornosti tomu se toho zbavíme, trochu naivně jsem si ale myslel, že to sice bude trvat třeba staletí, ale že k tomu dospějeme, to by ještě tolik naivní nebylo, já ale věřil tomu, že lidstvo se ponaučilo z válek a velkých konfliktů, nechápal jsem ještě, že je to cyklus, který bohužel ještě nebyl ukončen.  Takže i já, byť jsem byl se stavem věcí nespokojený, přesto smířený, jsem začal vnímat, že ten zlom, jakýsi systémový zlom přijde velice brzy, nejspíš ještě za mého života, nebo života mých dětí, čili jsem nedokázal to dál jen pozorovat.  A stalo se něco, stalo a děje se to dosud, zlo se začalo manifestovat natolik, že překročilo určitý práh.

Když se tímto vrátím na začátek, sedím tedy u té klávesnice a přemýšlím nad tématem, kterým a jak ještě své okolí oslovit, naléhání, vysvětlování totiž většinou odradí, probírat věci do hloubky? Lidé jsou většinou povrchní a opravdu žijí v pouhé iluzi života a přesto, že to chápu, nepřestanu je oslovovat. Mimo to potkávám tímto úžasné nové tváře a kdybych se takto neangažoval, nepotkal bych je. Rozumím už ale tomu, že ty duše, které tu být nechtějí, prostě neslyší, nevnímají a odejdou, čímž umožní utvořit jednotu těm, které tato planeta a život v těle fascinuje a chtějí se vrátit. Toto je tedy vysvětlení toho, proč já, který opravdu nejsem příliš společenský, který jsem raději v nejužším kruhu rodiny, nebo i sám někde v lese, u jezera nebo konci světa, věnuji svůj čas věci, kterou jsem dlouhým hledáním vyhodnotil jako jedinou možnost, jak dát věci zase do stavu, aby byl svět v pořádku. Občanská jednota. A co znamená pořádek? Prozkoumejte to slovo samy, čeština je úžasný jazyk, odpoví vám sám…

Koordinátor Referendum ČSR Znojmo Oldřich Malena 29.4.2021

 371 total views,  1 views today

Reklama
Insert Ads Here