Cikánský problém? Absence vztahu ke své zemi a hodnotám.

Cikánská otázka je problém, který se táhne Evropou, dnes již celým světem, dlouhá staletí. Dá se říci tisíciletí. V minulosti se s tímto problém potkávali feudální vládcové, městské státy i menší panství. S cikánskou otázkou se v nemalé míře muselo zaobírat Rakousko-Uhersko napříč půlkou Evropy,  1. republika, komunistická diktatura. Problém stále trvá i v dnešní době v dnešní pseudo-demokracii.

Tento problém zatím nikdo nedokázal plošně a historicky vyřešit, ať politikou síly a potlačováním cikánského etnika nebo cestou opačnou, diskriminací naruby, kdy je toto etnikum protěžováno na úkor druhých. Obě cesty vedou do pekla.

Americký nebo asijský problém s tímto etnikem neznám, ale evropský problém je pro mne vysledovatelný a logicky změřitelný. Společným znakem celého tisíciletí ve všech zemích Evropy, tak jak ukazuje historie a fakta, je to, že na straně jedné se toto etnikum nedokázalo adaptovat na historický vývoj a zůstávali si žít svým tisíc let standardním stylem života a to je svobodně se pohybovat, žít si po svém a těžit ze společnosti kolem sebe.

Opačným faktem je, že žádné ze společenství, šlechta, páni, republiky po dobu popisované historie neměly zájem toto etnikum adaptovat a zařadit mezi sebe. Je logické, že historický vývoj si vynutil současný stav, kam to dozrálo tak, jak to dnes máme.

Dalším faktem je to, že je třeba koukat na věc různými pohledy v závislosti na tom, jak si položíme otázky. Například individuální časově okamžité pohledy nebo plošný pohled na generace a historii. Naprosto není pochyb o tom, že jak v historii, tak i dnes existují cikáni, kteří pracují, snaží se žít moderním způsobem života a chovají se jako ostatní společnost kolem nich. A není pochyb o tom, že jejich okolí je bere jako normální lidi a soužití vedle sebe je možné, aniž by lidé vnímali rozdíl. Stejně jako není pochyb, že žijí a existují cikáni, kteří dodnes vychovávají již od mala své děti tak, že běloch je gadžo, tedy osoba určená k tomu, aby mu ukradli slepici nebo jinak na něm parazitovali. Naučili se dokonale některé civilizační prvky, jako je sociální podpora, dávky, podpora v nezaměstnanosti, mateřská a další a další triky, které asi všichni kolem sebe známe a pokud je chceme vidět, tak je vidíme. Jenže ty dávky jsme je naučili my. To je také pravda.

Ale ani tato časově bezprostřední fakta nejsou rozhodná pro historická fakta a pohled plošný. Jedním z nich je,  že se cikánskému etniku plošně jako celku nikdy nepodařilo vytvořit vlastní hierarchii, rozvoj, poznání, filosofické chápání dějin, vědu a mnoha dalších faktorů, které by stačili na to, aby se adaptovali na civilizační vývoj, který se vyvíjel u národů Evropy. Nemluvím o schopnosti jedinců vystudovat nebo se vzdělat. Mluvím o tom, že nikdy jako celek nevytvořili státotvornou iniciativu včetně všech nutných historických podmínek k tomu nutných. Souběžně nikdy nevytvořili vlastní iniciativu k tomu se do svých států plnohodnotně adaptovat. Tím je míněno etnikum jako celek, který buď má nebo nemá své osobnosti spolu-kráčející s vývojem hlavního proudu společnosti.

Zúžit se to dá na názorném příkladu, který je historickým faktem, že toto etnikum nikdy nemělo vztah k tomu, čemu se říká vztah ke své zemi, ke svým spoluobčanům, ke státnímu uspořádání, ve kterém žili nebo žijí. Pokud ano, byl to vztah ke zdroji svého druhu obživy, který měl a mnohdy dnes má daleko k poctivé práci. A opět, myslím jako celek. Dnes je skutečně mnoho z tohoto etnika, kteří pracují a pomalu a jistě se přibližují civilizačnímu procesu a srovnání kroku s většinovou společností. Bohužel, ale ani tato část normálně žijících a pracujících tohoto etnika to nezachrání, zatím. Proč? Protože rychlost vývoje celé civilizace na světě nabrala takovou rychlost, že to prostě ta pracující část tohoto etnika není schopna zachránit za tak málo let v poměru k historickému vývoji. Mnohdy ani naše.

Povšimněme si, že ty vztahy se utvářeli tisíciletí. Ještě před pár lety jsme nosili uhlí pěšky do Bůhví kolikátého patra, abychom měli teplo, teplá voda na nádobí se ohřívala v hrncích, abychom měli teplou vodu na koupání v kotli, kde jste si nejprve museli zatopit. A není to tak dávno, několik desetiletí, ani ne 40 roků. Dnes máme světlo, teplo, vodu na vypínač, do Ameriky necestuje dopis 8 týdnů, ale pošlete zprávu online v mikrosekundě. To vše je také historický faktor. Není možné si představovat nereálné a to, aby se během 2-3 desetiletých generací změnilo etnikum, žijící ještě před 50 roky ve středověku. To by nebylo možné, ani kdyby toto etnikum mělo své učitele, vzdělance, obrozence a to v dostatečném počtu.

Povšimněme si i jiných historických faktorů. Jeden z nich je skutečně takový, že tak jak hanlivě říkají „Gadžo“ cikáni nám, my je chápeme jako cikány, ale myslím, že to není v žádném případě pro barvu kůže, ale jejich styl života a chápání společnosti kolem sebe. Gadžo v podstatě může znamenat, že je to běloch určený k ošizení, okradení, jako zdroj jejich umění parazitovat a ti, co to umějí nejlépe, jsou jejich hrdinové. Pro nás z historického hlediska zase cikán znamená, ten který krade slepici, dnes tedy ne již slepice, ale krade a prodává drogy.

Jenže, k zamyšlení, není li slovem cikán myšlena barva kůže, ale ten který krade nebo páchá jinou nekalost, jak bychom potom museli říkat vlastním českým parazitů, nemakačenkům, podvodníkům. Byla by to díky společenské degeneraci naší většiny hádám 1/3 národa. Asi jsem teď naštval  spoustu lidí, ale po anglicku, sorry, nastavme si zrcadlo, copak my Češi jako národ nekrademe? A jeje, o sto šet.

Krádež je totiž i když si zavoláte telefonem na firemní účet bez dovolení. Běžný český zlozvyk zejména z dob komunistů, odnesení podle nás zbytečných povalujících se věcí k sobě domů, kde se mnohdy také povalují, aniž bychom se ptali na heslo, není to moje, nesahám na to. Nebo se vymluvíme na to, že tam nebyla cedulka nesahat? To nevíme, co je moje a co je cizí? A na cizí se nesahá? Prostě najdeme si argument, že by to tam schnilo, nebo fabrika je velká, ta to ani neucítí, ujídáme zaměstnavateli na jatkách, v kuchyních, školních kuchyních, musíme být hlídáni. Proč? Protože ani my nemáme v sobě zakořeněno, že co není moje, tak na to nesahám. Sáhneme a vzápětí jsme ale nekompromisní vůči druhým.  Jak vypadá toto zrcadlo teď? Kdo z vás v životě nesáhl na cizí, byť by něčem malém? Je argumentem pro vlastní morálku, že to je jen v malém, že existují větší makro-zloději? Co říkáte, že to se tak nebere? Ale bere, jenom si nejsme zvyklí říkat pravdu do očí a hlavně, nejsme ochotni to změnit. Osobní prospěch je stále upřednostněn před společenskými pravidly. Jenže bez nich to nejde. Trošku se taky není co divit, když jsme tak blbí a necháme si vládnout makro-zloděje. Ale to není osobní omluvenka.

Takže se zase vrátíme k historickému úhlu pohledu. Pokud nenastane nějaká apokalypsa nebo nečekané zásadní historické změny, např. válka a bude pokračovat zhruba dnes předpokládatelný vývoj, cikánská otázka bude zrát ještě odhaduji nejméně 50 roků, tedy 5 desetiletých generací. Nepomohou žádné zásahy ať silové nebo sluníčkářské. Historie je neúprosná, bude se vyvíjet sama. Problém je v tom, že až budou cikánská etnika cítit, toto je také moje země, také můj stát a budou dělat jako celek vše pro to, aby to bylo v jejich smýšlení vidět a budou se chovat  jako všichni ostatní ve většinové společnosti, cikánský problém zanikne a prostě zmizí.

Nejlepším historickým řešením cikánské otázky je pochopit, že ten problém vůbec neexistuje v zaběhlém úhlu pohledu. Je třeba ho chápat tak, že člověk vedle mne žije poctivě a klidně půjde bránit naši zem i s flintou v ruce a bude ochoten za to položit i život, nebo je to člověk, který tak nežije a páchá nepravosti. Pojetí spravedlnosti potom je, každému rovně podle zásluhy. A nekompromisně.

Proto, ač mám mezi cikány známé, kterých si vážím, protože se tak chovají a pracují, je mi jedno, odkud jeho předkové před tisíci lety spadli z měsíce. Stejně tak mám ve svém životě příklady, kdy se zase jiní předvedli jako zločinci. To, že většina zločinnosti je na straně tohoto etnika však nelze přebírat tak úplně s předsudky. Možná to vede ke spravedlivému hněvu v bezprostřední situaci, ale určitě to nevede k řešení a vyřešení této tisíc let staré problematiky.

Podstatným ale je a to vidím i myslím, že je třeba mít stejnou startovní čáru, srovnatelné podmínky. A to jak výhody, tak podmínky a povinnosti. Protěžování a dotování tohoto etnika s tím vším, co k tomu patří, na úkor ostatních, vůbec tomuto etniku nepomůže. Nepomůže ani nám, možná se najedí, obléknou do značkových věcí, koupí si mercedesy, ale určitě je to nepřivede k poctivé práci, k získání vztahu ke své zemi, leda k podporám na úkor společnosti a vůbec to nepomůže k civilizačnímu rozvoji, jen k prohlubování vzájemné nesnášenlivosti lidí, kteří mají vedle sebe žít a jedni ze systému těží, druzí na to doplácejí. To není zdravá perspektiva.

Cikáni se musí nejen naučit respektovat většinovou společnost, ale mít ji i rádi a musí být ochotni pro to něco udělat. Souběžně to ale platí i pro nás. Nelze čekat změny zítra. Je to tak, jak to je. Srovnání do jedné společnosti bude trvat 50 let. A mnozí z nás Čechů jsou i horší, prodali by svoji zem, svá práva komukoliv za cokoliv. Bránit svou zemi u nich opravdu nehrozí. Takových odcizenců ignorujících vlastní zemi a podmínky, za kterých tu žijeme, tu dnes máme plný pytel, vládou počínaje, politickými stranami pokračujíc, pouličními populisty konče. Chápat se nikomu nechce, osobní prospěch především. Svět se zbláznil, jen my jsme letadlo, nebo je to snad jinak? A sorry, omlouvám se, jestli jsem vás vyrušil u nějaké veledůležité počítačové hry, u oslavy kočiček, pampelišek, nebo u hulení trávy nebo lajně mezi intelektuály, o tom ani nemluvě.

Jindra Tichý st. | šéfredaktor | 01.12.2016 | převzetí povoleno

897 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here