ČR byla jednou z prvních evropských obětí onoho pochybného „multikulturalismu“.

Západní Evropa bojuje s krachem multikulturalismu. Hořící Paříž či Londýn jsou jen předzvěst neveselé budoucnosti, která Západní Evropu v souvislosti s neasimilovanými přistěhovalci ještě nejspíš čeká. U nás se mnozí tváří jako, že se nás to netýká. Přitom CR byla jednou z prvních evropských obětí onoho pochybného „multikulturalismu“.
1) vlna multikulturalismu v Evropě a Cikáni v ČSR
Politicko korektní média a cikánské „neziskovky“ občas účelově šíří dojem, že čeští Cikáni jsou součást naší společnosti již od středověku. Není to úplně pravda. Zlomem v historii pobytu Cikánů na území Čech a Moravy byla druhá světová válka. S ní spojené socialistické (1) běsnění. Masové vyhlazování přežilo necelých 600 Cikánů, vesměs mužů. Většina současných „českých“ Cikánů se k nám přistěhovala až po roce 1945. Již v roce 1947 žilo na území dnešní CR 16752 Cikánů. Kde se vzali? Za tím logicky nestála vysoká natalita, ale přistěhovalectví.
2) Komunistické sociální experimenty a la dnešní přistěhovalectví
Komunisté se po uchopení moci v roce 1948 rozhodli i zde praktikovat sociální inženýrství obvyklé pro onu dobu. Vše v souladu s touto tezí. “Socialistické státy, které vycházejí z marxistického chápání společenského vývoje, řeší cikánský problém v souladu s dialektikou, proto je proces změny způsobu života Cikánů procesem.. ,jehož cílem je likvidování všech sociálních a kulturních rozdílů..“ Příkladný byl zákon č 74 z roku 1958 “nařizující trvalé usídlení kočujících osob”.
V praxi to znamenalo asi toto. Problém s Cikány byl považován za problém třídní. Tj. na vině nebyli Cikáni, ale “vykořisťovatelská” společnost. Problém měl tedy pomocí přestěhování Cikánů do míst obývaných dělnickou třídou (běžnými Čechy) sám vymizet…to alespoň byla představa na počátku 50, let. Cikáni tedy byli houfně lákáni ke stěhování do Čech a na Moravu. Ty jim komunističtí agitátoři líčili jako země zaslíbené a medem oplývající. Nicméně jako vždy narazily ideály sociálních inženýrů na realitu…. Cikáni se nejenom neasimilovali, ale naopak pokračovali ve svém tradiční způsobu života. Veškeré dary od “společnosti” chápali jednostranně a o asimilaci neprojevovali žádný zájem. Naopak způsobovali nemalé problém tradičním obyvatelům. ( kriminalita, velmi nízké kulturní, sociální a hygienické návyky atd)
Po jistém intermezzu spojeným s “pražským jarem” přišla v 70. další vlna sociálního inženýrství. Tentokrát sestěhování Cikánů do větších celkům bez ohledu na rodinné vazby a tradice. Typickým příkladem může být sídliště Chánov z roku 1978. Soužití s většinou se díky nepřizpůsobivosti Cikánů postupně zhoršovalo. Komunistický režim si již přestal vědět s Cikány rady a snažil se je uchlácholit dávkami (a tolerováním předstírání práce). Kritiku a obavy většinové veřejnosti tlumil pomocí informačního vakua a případné represe. Od 70. let se tedy datuje éra Cikánů plně závislých na státu.
3) Rok 1989 znamenal jen pokračování komunistického sociálního inženýrství agenty pravdy a lásky. Uplácení dávkami a politicky korektní lhaní.
Rok 1989 tento trend jen akceleroval. Stále více Cikánů na sociálních dávkách a nárůst kriminality, částečně živený další cikánskou imigrací ze Slovenska, Maďarska a Rumunska. S rokem 1989 se bohužel postupně vyrojila hejna levicových intelektuálů (Někdy se jim s despektem říká agenti pravdy a lásky), kteří si z „ochrany“ menšin/Cikánů udělali celoživotní zaměstnání a doslova si libovali v teroru většinové společnosti. Politická korektnost a multikulturalismus se postupně stala agendou dne.
Kdo s ní z objektivních důvodů nesouhlasil, stal se hned terčet nechutných mediálních útoků a často i zásahů státní moci. Každý, kdo poukazoval na skutečný stav věcí, byl označen za rasistu a fašistu a vláčen v politicko korektních médiích. K Cikánům se i nadále přistupovalo “třídně”. Vinou za jejich stav bylo údajné “sociální vyloučení” ze strany většinové společnosti. Ti “odvážnější” ukazovali na nízké vzdělání Cikánů. (Na vině ale byla jak jinak opět “společnost”, která jim ho údajně neumožnila). Politici a byrokraté v EU se předháněli a dodnes předhánějí v sypání peněz do různých “Romských NGO”. Média a romské NGO si vymýšlela dojemné příběhy integrovaných Cikánů, které měly potvrdit správnost nastoupeného trendu a přilákat další peníze. Výsledek byl typický pro multikulturalismus… Z Cikánů se stala menšina většinou na dávkách, zcela neintegrovaná, problematická s vysokým podílem na kriminalitě.
Shrnutí: Z Cikánů se Češi nestanou. Přestaňme plýtvat penězi!
Nalijme si čistého vína. Sociální inženýři zkusili za posledních 60 let úplně všechno a všechno selhalo. Cikáni zůstali Cikáni a s většinovou společností nemají (a nechtějí) mít nic společného. Integrace, či asimilace zkrachovala při všech pokusech. Neexistuje žádná emancipovaná cikánská elita, která by se postupně asimilovala a ukazovala cestu ostatním. Těch pár vzdělaných Cikánů si ze svého původu udělalo business, kde za “gadžovské” peníze (tj peníze nás daňových poplatníků) „dělají“ v různých NGO Cikány. Pár se jich rovněž uchytilo v mediích, většinou těch veřejnoprávních, kde opět jejich hlavní kvalifikací je jejich původ. Nebo znáte někdo cikánského doktora, inženýra, či účetního, nebo kompetentního novinového komentátora….? Všechno to stálo miliardy a efekt žádný…
Tradičně tolerantní české společnosti ale již došla se současným stavem trpělivost. Miliardy projedené na dávkách, miliardy promrhané různými spolky a různé vládní „koncepce“ (Romea, agentura pro sociální začleňování atd) nic nepřinesly a nemají nadále smysl. Rostoucí cikánská zločinnost pak oprávněně vzbuzuje obavy veřejnosti.
Pilířem řešení musí být naprostá změna přístupu. Za špatný život Cikánů mohou primárně oni sami a nikdo jiný! Také pouze oni sami ho mohou vlastním přičiněním zlepšit!

 2,211 total views,  1 views today

Reklama
Insert Ads Here

2 komentáře

  1. Naprosto s autorem článku souhlasím, avšak v Brně existuje zcela ojedinělý případ lékaře, který je ve svém oboru velice uznávanou kapacitou. Kvůli ochraně jeho osobnosti jej zde však nebudu jmenovat, autor článku jistě ví, o koho jde. Jinak skutečně nejde o nic jiného, než že si z vlastní kapsy vykrmujeme zcela izolovanou skupinu lidí, kteří naší společností opovrhují a z duše nás nenávidí a nikdy se mezi nás začlenit nechtěli a chtít nebudou. Nenávist a zášť je opouští na malý okamžik, když si jdou vybrat dávky z našich daní, na jednoho z nich to spolkne odvody několika nás, pracujících „většinových“. Proto nemám rád odvádění povinných procent z mojí suprahrubé mzdy, když potom na brněnských ulicích každodenně vidím, na co a na koho to vlastně přispívám a komu to umožňuje velmi pohodové a bezpracné postupné posilování pozic a počtu ve společnosti. Nadneseně lze konstatovat: „sežerou nás“.

  2. svet se zblaznil a nas jakž takž normální to asi čeka taky. Nebo se vzájemně vystřílíme. Použiji název jedné knížky: „Vítejte do zlých časů“.

Comments are closed.