Je zákaz zbraní opravdu cesta k bezpečí?

Tento článek píši, neboť se na půdě evropského parlamentu tento týden opět snaží prosadit již dříve zamítnutý a zkritizovaný návrh směrnice evropské komise ohledně regulace a omezování legálně držených zbraní.

Poslední dobou se v naší společnosti začíná objevovat v hojném zastoupení názor o tom, že slušný člověk zbraň vlastně vůbec nepotřebuje a tudíž je naprosto zbytečné, aby lidé měli legální zbraně. Vždyť jim to v Anglii také funguje. Evropská unie tedy pro zvýšení bezpečnosti rozhodla protlačit „geniální“ směrnici, která je asi tak logická, jako požadavek na vymýcení nepůvodních stromů a rostlin z evropské přírody a již fungujícího ekosystému (při horečnatém přijímaní emigrantů). V současné době je tedy opět agresivně a urychleně tlačeno na směrnici o regulaci zbraní, která ve svých praktických důsledcích zakáže drtivou většinu legálně držených zbraní. Rovněž se v tomto článku budeme zabývat i myšlenkou, jestli je to potřebné a jestli zbraně skutečně korespondují s narůstajícím násilím.

1. Pojďme si nejprve vyjasnit, jestli skutečně zbraně navádějí občany k násilí. Argumentem je zde tvrzení, že zbraň jako taková byla vytvořena za účelem boje, ničení a zkázy a jako taková je tedy nutně zlá a ze své podstaty k tomu směřuje, stejně jako lidé, kteří „trpí“ potřebou zbraně vlastnit. Inu rád bych zde připomenul, že samotná lidská podstata je v tomto ohledu příčinou. Lidé jsou různí a využívají různé nástroje. V nástroji nebo věci samotné, není ukryto žádné násilí, žádné zlo. Psychopatovi poslouží k zabití stejně kus dřeva, jako kterákoliv puška. Je tedy logicky na snadě protiargument

„Tak se mu to nemusí zjednodušovat. Klackem nebo nožem toho tolik nezničí, jako puškou.“

Nicméně tento výrok je poněkud velice nepřesný a neinformovaný. Víte, ono koupit zbraň není jen tak, například v ČR je systém nastaven velice dobře a nejde to, jako koupit rohlík, nebo šampón. Tomu se ale budu věnovat v dalším odstavci.
Nyní bych si dovolil s tímto tvrzením nesouhlasit na základě statistického faktu. V zemích, kde jsou zakázány naprosto veškeré zbraně, se pořád střílí v těch samých případech, ve kterých se střílí i v zemích, kde je legální držení zbraní povoleno (mafie a jiní většinou zbraně legálně nekupují, tudíž je mají vždy).
Například ve spojeném království útoky nožem narůstají i přes fakt, že je zde nůž zakázanou zbraní, pokud opustí kuchyni. To je běžná statistika. Ona totiž většina trestných činů je spáchána improvizovanou zbraní. Spáchat trestný čin legální zbraní se rovná sebevraždě, nebo rozsudku. Pokud tedy dochází ke zneužití legálně držené zbraně, tak v případě, kdy člověk páchá sebevraždu. Takový člověk by jí spáchal stejně, jenom jiným způsobem, stejně tak by šílenec s cílem vyvraždit rodinu, použil jakýkoliv jiný nástroj, který může být ve finále daleko efektivnější, jako třeba nůž, mačeta, pálka, golfová hůl, bomba.

„Jak efektivnější proboha, říkáte si? “

Inu, každý kdo zbraně zná tak ví, že obsluhovat účinně střelnou zbraň, není tak jednoduché, jako rychle a zuřivě mávat kolem sebe těžkým, nebo ostrým předmětem. To konec konců mohou potvrdit i oficiální policejní statistiky, tedy fakt, že nůž je daleko nebezpečnější, než-li puška. Muž s pistolí je často ve vzdálenosti 3m v nevýhodě oproti muži s nožem. Lze bezpečně tvrdit, že zbraň, pokud zůstane ležet, tak sama nevyskočí a nespáchá žádnou škodu. Vezmeme-li si do rukou statistiky a úmrtí zjistíme, že alkohol a drogy (marihuana také) ročně zabíjí více lidí, než střelné zbraně dohromady. Automobilem je ročně usmrceno více lidí, než jakoukoliv střelnou zbraní.
Přesto zbraně leží těmto lidem v žaludku nejvíc. V konečném důsledku je to tedy člověk a jeho úmysl, ne zbraň. Zbraň nebyla nutně zkonstruována za účelem ničení a to ani v případě zbraní se vzhledem vojenských. Naopak jsou určité sportovní činnosti, během kterých jsou takto vypadající (ne fungující) zbraně zapotřebí a záměrem je relaxace, sport a zábava, nikoliv vraždění. Většina vojáků je v civilu používá pro udržování se v kondici.

2. Jak je to tedy s dostupností legálně držených zbraní v ČR? Jak je to s jejich případným zneužitím?

Každý žadatel o ZP se musí podrobit zdravotní prohlídce, kdy je čistě na jeho lékaři, jestli mu jeho žádost povolí příslušným ověřením. Psychotesty jsou v kompetenci odborných lékařů (psychotest jako takový je hodně závislý na subjektivním posouzení a výsledky se stejně po opakování testů místy odlišují). Dále policie prověřuje spolehlivost žadatele a jeho minulost. Na mě osobně se například ptali na místním Úřadě, ale i jinde. Zákonem je přesně stanoveno, které osoby se nepovažují za spolehlivé. Takto nastavený systém funguje, neboť opravdu vyčlení osoby nezpůsobilé, jak jsem si již dvakrát ověřil u zkoušek ZP (zbrojního průkazu). Někteří žadatelé byly odmítnuti na základě lékařského oznámení, nebo zjištění policie ČR. Následně se ověřuje způsobilost uchazeče sérií testů.
Tedy v první řadě se v písemném testu ověřuje jeho znalost příslušných zákonů a právních předpisů (o nutné obraně, o přechovávání zbraní a střeliva, zdravotnické minimum, základní teoretická příprava atd.). Ve druhé části testu uchazeč demonstruje bezpečnou manipulaci a praktickou znalost před komisí. Provádí se ukázka manipulace, rozborka a sborka, uchazeč odpovídá na případné dotazy zkoušejícího a demonstruje svou schopnost například bezpečně ověřit, jestli je zbraň v nabitém stavu, jak v takovém případě postupovat atc. V poslední části zkoušky uchazeč demonstruje krom bezpečné obsluhy zbraně při střelbě rovněž reálnou schopnost trefit cíl, v rámci které se musí vejít do zákonem stanoveného rámce zásahů na určitou vzdálenost. Pokud byť v jediné části neuspěje, končí.
Rovněž je nutno zmínit, že potenciální uchazeč nechá značný finanční obnos za nabytí práva nosit zbraň a držet zbraň. Takto odevzdané peníze se stávají částí státního rozpočtu. Držitel ZP má zákonem stanovenou lhůtu, během které se musí opakovaně ověřovat jeho zdravotní způsobilost a během které pravidelně předkládá zbraně ke kontrole příslušnému útvaru policie ČR, aby ověřil, jestli na zbraních nebyla spáchána nedovolená úprava. Každá zbraň má svůj průkaz, rodokmen, chcete-li. O každé legální zbrani se ví přesné balistické údaje a specifika.
Při zneužití legální zbraně dojde prakticky k okamžitému vypátrání a její zneužití je tedy okamžitě postihováno. Logicky je tedy nemožné legální zbraň zneužít, pakliže se k tomu jedinec odhodlá, je předem obeznámený s výsledkem svého konání, tedy se svým koncem. Takový jedinec je pak zpravidla vyšinutý a svůj čin spáchá čímkoliv… kanystrem benzínu, kosou, lžičkou, holí, větví, automobilem… žádný zákaz a nebo omezení legálních zbraní nemá vliv na existenci takových osob v populaci.

Navíc máme příslušné kategorie zbrojních průkazů:
A (sběratelský),
B (sportovní),
C (lovecký, výkon práva myslivosti),
D (pracovní-profesní),
E (ochrana zdraví, života a majetku).

Každá tato kategorie ZP ukládá držiteli odlišné podmínky a povinnosti, rovněž mu umožňuje vlastnit některé typy zbraní a jiné ne, přičemž žádná kategorie neopravňuje držitele vlastnit zbraně kategorie A (vojenské). Krom toho, držitel ZP je osobou proškolenou a jako takový může být společnosti k užitku v případě výjimečných situací. Má zkušenost je taková, že zkouškami ZP jsme z 10 uchazečů prošli 2. Více tedy v dalším odstavci.

3. Jak je to tedy s konkrétními typy zbraní? Je nutné, aby civilisté vlastnili samonabíjecí zbraně a „civilní“ verze vojenských zbraní?

Zbraně máme rozděleny do spousty kategorií, například na chladné, střelné a palné. Chladná zbraň je v podstatě cokoliv od nože po velikou větev (tento typ zbraní se sice může zákonem zakázat, ale nikdy se to prakticky povést nemůže). Střelné zbraně a palné zbraně jsou něco, co spoustě lidem splývá v jedno označení. Stručně se dá říci, že zbraní střelnou je i primitivní luk, samostříl, kuše či jiná podobná zbraň (existence těchto zbraní se rovněž nedá nijak zakázat a ovlivnit, protože luk či samostříl je naprosto jednoduchá věc). Pak tu máme zbraně, u nichž se výstřel děje na základě chemické reakce, díky níž dojde k výstřelu projektilu.

Podle českého právního řádu dělíme zbraně a jiné na následující kategorie:
A (zakázané-vojenské),
B (samonabíjecí pušky a pistole-podléhající povolení),
C (zbraně podléhající ohlášení),
D (zbraně tzv. na občanku).

Tady je nutné pochopit rozdíly mezi jednotlivými kategoriemi, neboť nehledě na to, co si EU myslí, vzhled zbraně nemá na funkci žádný vliv. Do zbraní vojenských, tedy samočinných spadají zbraně automatické (střílí ratatatata), stejně jako zakázaná zařízení (výbušniny, zákeřné zbraně, vojenská a speciální munice, lasery, noktovizory, tlumiče).
Může být udělena výjimka v případě historického muzejního exponátu historické hodnoty, u kterého by došlo k nenávratnému poškození, rovněž může být udělena výjimka členům armády, armádních záloh a speciálních jednotek. Udělení takovéto výjimky je čistě v kompetenci příslušných orgánů státní kontroly. Pro běžného občana se jedná o věc prakticky nedostupnou.
Zbraně kategorie B podléhají rozhodnutí policie ČR. Žadatel sepíše oficiální žádost, kterou musí schválit příslušný policejní orgán, včetně důvodů pro nabytí takové zbraně. Tedy tyto zbraně nestřílí v samočinném režimu (nedělají ratatata). Až poté může a nemusí policie ČR udělit nákupní povolení žadateli. Do této kategorie spadají revolvery, pistole, naprostá většina pušek.
Pak máme zbraně kategorie C, pro které policie povolení neuděluje, ale stále podléhají ohlášení u příslušného policejního útvaru. Jedná se o jedno až dvou rané pušky a sportovní malorážové pušky. Všechny tyto zbraně mají svůj průkaz, podléhají evidenci a pojí se s nimi povinnosti, jako například opakované kontroly u lékaře kvůli vlastnictví ZP, bez kterého se legálně nabýt nedají. Zbraně kategorie D jsou (nože, sekery, pepřové spreje, obušky a jiné vcelku běžné nástroje).

4. Více kontroly a více zákazů, přísnější pravidla problém zneužívání vyřeší?

Faktem je, že nevyřeší. Je to přesně naopak. Jedná se o odvětví, které je prospěšnější státně kontrolovat, než-li zakazovat. Faktem je i to, že spousta zbraní, i samočinných se dá svépomocí vyrobit a šikovný člověk zvládne ledacos. Ať už mu to stát dovolí, či ne. Naposledy byla ve velké Británii zastřelena politička podomácku vyrobenou tzv. „throw away“ zbraní (a to je Spojené království jednou z evropských zemí s největším omezením v tomto ohledu). Prakticky je to úplně stejná věc, střílí projektily a Bůh ví jaké konstrukce. V konečném důsledku je tedy daleko horší čelit neznámému druhu střeliva a podomácku vyráběným zbraním, než-li normovaným zbraním a střelivu. Je tedy evidentní, že zákaz zbraní včetně maličkých nožíků v Anglii nevyřešil v této věci vůbec nic a ani se to vyřešit nedá. Faktem rovněž je, že legální zbraně nejsou používány pro teroristické útoky. Žádný zločinec nežádá stát a orgány státní kontroly o právo nabýt zbraň. Zločinci budou mít zbraně vždy.

V čem spočívá strach EU a návrh evropské komise? Dobře dané téma zpracovává sdružení LEX.cz. Ne všechny návrhy komise jsou v tomto ohledu nepraktické. Společné značení střeliva a společný postup v oblasti znehodnocování a likvidace zbraní je užitečnou věcí. Problém však spočívá v nekompetentnosti a neschopnosti osob, které tento návrh přednesly. Jejich neinformovanost v tomto ohledu může způsobit katastrofu. Jak jsem již psal výše, zbraň definuje funkce.

Z jakékoliv neškodně fungující zbraně, se dá udělat zbraň takřka „vojenského“ vzhledu. Používání takovýchto pojmů je krajně nepřesné. Stejně jako termín „konstrukčně vycházející“. To, že zbraň připomíná AK-47 neznamená, že funguje jako vojenská verze AK-47. Vnitřek, funkce spouště, závěru a jiných je prakticky odlišná od toho, jak funguje vojenská verze. Evropská komise dospěla k závěru, že lze tyto civilní zbraně „snadno“ předělat zpět na vojenské, což je nesmysl hned z několika důvodů. Bez pokročilých nástrojů a strojů se takováto zbraň upravit nedá.  Což opět krásně vysvětlilo a zpracovalo sdružení LEX.

Na druhou stranu, kdokoliv disponuje takovým vybavením, aby takovou zbraň dokázal zpětně upravit, dokáže bez problému vytvořit zbraň novou, mimo oficiální registraci. Jak jsem psal v odstavcích výše, provést takovou změnu na legální zbrani, se vzhledem k systému kontrol rovná iracionálnímu jednání. Nutně povede k problému majitele zbraně. Co se odcizení zbraně a jejího dalšího zneužití týče, pořád zde pro zloděje zůstává ten problém, že i po odstranění značek a čísel, byla zbraň oficiálně registrovaná a policie má o ní jasné záznamy (balistika, vnitřní, vnější). V případě jejího použití pak má z čeho vycházet během pátrání. Nehledě k tomu, že jsou stanovené předpisy pro přechovávání zbraní a střeliva dle právně závazných norem. Problematika krádeží je pak jiné téma.

Stejně se dá zneužít ukradený automobil. Teroristé často používají zbraně, které samotné vlády jednotlivých států (Německo, USA, Rusko) poslali do oblastí jako je např. Ukrajina, Afghanistán a jiné, již jako vojenské zbraně. Tedy ne všechny návrhy EK jsou však zavržení hodné, zejména společné registrační značky, postupy znehodnocování a sdílení informací v oblasti bezpečnosti, ale současné znění zavrženíhodné opravu je.

V čem tedy spočívá nebezpečí přijetí současného znění směrnice, tak jak se jej v rychlosti a pod nátlakem snaží protlačit nyní?

V praktickém zákazu téměř všech legálně vlastněních zbraní. Zakázat zbraň na základě vzhledu a kapacity odnímatelného zásobníku prakticky zakáže téměř jakoukoliv (90%) zbraň. Všechny moderní typy pistolí mají zásobník, který může být malý, nebo velký. Všechny se subjektivně dají zhodnotit jako „vycházející z vojenské konstrukce“. Omezení zásobníku rovněž nic nevyřeší, pro trénovanou osobu, která si činnost výměny zásobníku opakuje. Výměna zásobníku je pak otázkou pár vteřin, čili kapacita zásobníku v konečném důsledku opravdu nic nevyřeší. Tak jak současný návrh stojí, tak prakticky zakazuje všechny zbraně se zásobníkem.
Zbraně typu AR-15 a AK-47 či jiné civilní verze. Spíše než cokoliv jiného, děsí nevzdělané a hystericky bázlivé jedince, kteří zbraním vůbec nerozumí jen jejich utkvělá osobní představa. Podobně je ale může děsit i drsně vyhlížející auto. Důležitá je funkce. Není rozdíl, mezi loveckou 5 ranou kulovnicí a civilní verzí AK-47. Zbraně fungují stejně. I ona 5 raná lovecká kulovnice se dá osadit raily, dát do černého plastu, dá se na ní nasadit kompenzátor, nebo úsťová brzda a hned vypadá „vojensky“. Vypadat „vojensky“ a fungovat vojensky je zásadní rozdíl.
Další naprosto zásadní problém tkví v nedotknutelnosti soukromého majetku a poškozování a narušení přirozených práv člověka a jednotlivce. Jedná se o soukromý majetek daných osob a prosazení této směrnice by si vyžádalo nemalé finanční náhrady kvůli vyvlastnění každé zbraně. Je to jasné narušení soukromého vlastnictví.
Je to ale asi jako začít zabavovat a zakazovat lidem červená auta, protože vypadají agresivně a někdo někde řekl, že často bourají. Nebo zakažte domy ze dřeva, mohou více hořet. Každý jednotlivec, každé zvíře a živá bytost má právo na obranu. Tato obrana musí být adekvátní době a používané technologii. V době, kdy se používají drony, teroristé masakrují obyvatele na ulici, dochází k hromadnému znásilňování žen, vystřelují se naváděné střely, používají zbraně nové generace, se samonabíjecí puška stává oštěpem. Tento návrh je dle mého soudu:

1. Porušení přirozených práv na obranu a ochranu života, zdraví a majetku.
2. Porušení práva osobní svobody a rozvoje jedince.
3. Porušení práva na nedotknutelnost soukromého vlastnictví.
4. Porušení výsadních občanských práv.

Zaráží mne, že EU povolila volný prodej dronů, ale prosazuje plošné zákazy a omezování legálních kontrolovaných zbraní. Jediný, kdo ve výsledku utrpí újmu jsou slušní, poctiví občané, kteří utratili nemalé finanční částky za právo své zbraně vlastnit. Stálo je to spoustu úsilí během testů a zkoušek a nyní by o svůj majetek měli přijít a to ve chvíli, kdy se bezpečnost v Evropě zhoršuje? Efektem tedy bude, že občané zbraně mít legálně nebudou, ale teroristé a gangsteři je nelegálně mít budou pořád. Jednak to povede k veliké rebélii ze strany dosud spořádaných občanů a v neposledním případě to krajně zvýhodní a posílí černý trh a to značně.

Je nutné vzít v potaz vyjádření expertů jak vojenských tak policejních, přičemž všichni svorně tvrdí, včetně policejních příslušníků, že ozbrojený občan častěji pomůže, než-li uškodí. Bohužel tyto případy se veřejně neuvádí a tak veřejnost nemá ponětí, jak může být legálně držená zbraň užitečná a zachránit nejeden lidský život.

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/branit-se-strelnou-brani-lide-by-meli-mit-tu-moznost-nemuzem/r~cbe51888322511e6a3e5002590604f2e/?redirected=1480162653

http://www.lidovky.cz/zakaz-prodeje-zbrani-silene-strelce-nezastavi-myslet-si-to-je-iluze-11t-/zpravy-svet.aspx?c=A160614_145136_ln_zahranici_msl

http://thefederalist.com/2016/06/29/concealed-carrier-prevents-mass-shooting-at-sc-nightclub/

http://www.reflex.cz/clanek/komentare/72736/dalsi-masakr-ve-francii-ukazal-ze-evropska-smernice-o-odzbrojovani-je-totalni-nesmysl.html

Celá tato hysterie kolem legálních zbraní se mi zdá značně přehnaná a extrémní. Praktický přínos současného znění směrnice je nevýrazný, naopak bych řekl, že škodí. Nepoškodí jen osoby, ale celé průmyslové odvětví. Jako člověk, který vystudoval historii a politologii jsem si vcelku jistý tím, že zbraně v rukou svobodných občanů vadí zejména tyranům a diktátorům. Tragické je ovšem také to, že i přes razantní odmítnutí ze strany některých států a zejména občanů daných států, se uvnitř EU stále snaží bez jakékoliv změny tento návrh prosadit, byť proti němu byla vznesena celá řada výtek ze strany odborníků a tvrzení podporující tuto směrnici byla logicky a argumentačně naprosto vyvrácena. Přesto, po několikaměsíční odluce, stále někteří trvají na prosazení této směrnice v daném znění. Nezbývá, než se ptát proč?

Nerad bych se dožil věku, kdy rozum musí opět ustoupit módnímu názorovému, iraconálně-ideologickému přesvědčení. (https://globe24.cz/domov/6762-masakr-si-zaslouzi-jen-odsouzeni-a-opovrzeni-zbrane-do-rukou-verejnosti-nepatri-rika-dienstbier).

Pak by to totiž znamenalo, že smrt mých předků a příbuzných v poslední válce byla zbytečná a jejich potomci se opět ocitají v době nesmyslných zákazů, omezení a ideologického nátlaku omezujícího přirozený řád věcí. Zároveň mě to jako občana nutí ptát se: „Splnila EU to, co se od ní očekávalo?“, místy se mi zdá, že spíše ne. Poslední dobou se nedokáži zbavit pocitu, že nařízení, která jsou prosazována, ohrožují mé svobody, národní a kulturní identitu, má práva, tradice a hodnoty více, než teroristé a radikálové. Ti vyznávají utopické nesmyslné cíle, ale reálně nemají moc je přes odpor svobodných lidí prosadit. Současný návrh směrnice má však reálný potenciál a EU má reálnou moc a možnost zničit to, co jsem roky střádal, čemu jsem se věnoval a na co jsem vynaložil nemalé finanční náklady. Špatná, uspěchaná a chybná rozhodnutí EU mají větší destruktivní potenciál pro jednotlivé evropské národy, než AK 47 v rukou teroristy. Má vůbec nárok jako instituce dále pokračovat?

 

 

1,216 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here

Comments are closed.