Karel Schwarzenberg má na rukou krev tisíců křesťanských evropanů a podíl na islamizaci Evropy

 

Dá se říci, že aniž by si to řada našich spoluobčanů vůbec byla schopna uvědomit, natož připustit, máme ISIS prakticky za dveřmi naší země a politici nám tvrdí, jak je vše v pořádku a že se nic neděje.Cesta pro příchod islamizace Evropy se ale připravovala už dávno, aniž to je řada eurořiťolezců schopna pochopit. Na přípravě islamizace Evropy má ale nedílnou úlohu i naše republika.

Jakou?

Naprosto otevřeně říkám, že Karel Schwarzenberg, má na rukou krev tisíců evropanů!!!

Drogy, mučení, vraždy, bezpráví, expanze islámu. K tomu se Česká republika hrdě přihlásila právě před  lety. Byla to „pravicová“ vláda Mirka Topolánka, která na popud ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga 21. 5. 2008 uznala nelegitimně vyhlášený stát Kosovo, jinak historické území Srbska, správně nazývané Kosovo a Metohije. Teroristická válka ozbrojených příslušníků albánského etnika sdružených do organizace UÇK – Kosovské osvobozenecké armády – tím byla završena, ďábel však postupuje dále.Území s rozsáhlou autonomií bylo de facto samostatné již od roku 1999, kdy vojska NATO vybombardovala Jugoslávii (zbytek původní SFRJ složený ze Srbska a Černé Hory). Tento imperiální akt byl iniciován především americkým prezidentem Billem Clintonem a ministryní zahraničních věcí, „balkánskou řeznicí“, Madeleine Albrightovou.

Všechny války v Jugoslávii v 90. letech byly do značné míry podníceny snahami Západu o likvidaci této poměrně silné a nezávislé země. Sypání soli do ran vzájemně si způsobených jednotlivými národy ve vzdálenější minulosti vyústilo v sérii krvavých konfliktů, z nichž na delší dobu poslední, avšak z hlediska motivů nejšpinavější, proběhl v Kosovu a Metohiji.

Prezident Clinton potřeboval jen mediálně uchopitelnou záminku. Stejně, jako se v roce 1995 stal záminkou pro bombardování srbských pozic v Bosně a Hercegovině dodnes velmi sporný masakr ve Srebrenici či inscenované výbuchy mezi civilisty v Sarajevu. V Kosovu jako záminka posloužil údajný masakr civilistů v Račaku (ve skutečnosti šlo o zabité vojáky) a zčásti násilím na vlastních lidech vynucený, zčásti simulovaný exodus albánských obyvatel před údajnou hrozbou ze strany jugoslávských vojsk.

To byl přesně ten okamžik, kdy Spojené státy (formálně prostřednictvím NATO) bez mandátu Rady bezpečnosti OSN zahájily bombardování někdejší Jugoslávie, především Srbska. Stálo to tisíce obětí na životech a vyústilo ve vyhnání většiny srbských obyvatel z Kosova a Metohije (zavražděné, umučené a na orgány vykuchané již nikdo přesně nespočítá).

Velký vliv na přihlížející a „moudře“ pokyvující evropské politiky (Václav Havel si mohl hlavu ukývat) měla v té době již velmi mocná kosovsko-albánská narkomafie, která má své spojky rozmístěné po celé Evropě (formované v době emigrací v 80. letech). Ta financovala UÇK, podněcovala teror nejen na Srbech, ale i na Albáncích, kteří s těmito metodami nesouhlasili.

Během 90. let převálcovala umírněné albánské aktivisty a politiky, které se poté nestyděla vydávat za své předchůdce. Některé ze špiček těchto organizací se poté dostaly do vrcholných vládních funkcí nově vzniklého „státu“, včetně např. premiéra Hashima Thaçiho, miláčka M. Albrightové.

Agrese NATO měla více motivů a důsledků:

  • Ekonomická a morální devastace srbského národa, který má nyní nakročeno k pozvolnému zániku (o to se mnohé mocnosti snažily po celé 20. století)
  • Rozkradení infrastruktury Kosova vybudované za Jugoslávie (vlastnický podíl v telekomunikační infrastruktuře zde má i samotná M. Albrightová)
  • Otevření kanálu pro dopravu narkotik z Asie do Evropy (objem se od té doby zmnohonásobil) prostřednictvím kosovské mafie
  • Geopolitické oslabení Ruska prostřednictvím likvidace jeho potenciálních spojenců
  • Totéž prostřednictvím vybudování obrovské americké vojenské základny Camp Bondsteel na jihu Kosova
  • Zesílení islamizace Balkánu a propojení „zeleného pruhu“ do Bosny

Zbytky Srbů dnes živoří v kosovských enklávách a tvoří tak oplocené ostrůvky civilizace na území čehosi, nezřídka trefně nazývaného Mordorem. Kdo neviděl na vlastní oči, neuvěří. Dědictvím jsou stovky zničených kulturních památek, tisíce mrtvých a vyhnaných. Otřesná svědectví o zaživa vyjímaných orgánech unesených Srbů, permanentní strach a nenávist, všudypřítomné pomníky bojovníkům UÇK.

Bezpráví jistě zakusili i někteří Albánci ze strany Srbů (přestože byla tehdejší intervence jugoslávské armády při vědomí rizika zásahu zvnějšku vůči civilistům relativně opatrná). To všechno však byly záminky pro nesrovnatelně větší zlo rozpoutané Albánci za nadmíru vydatné podpory USA a jejich nohsledů.

Problém v současné době ještě více ožívá děním v sousední Makedonii. Napětí mezi albánskou menšinou a Makedonci trvá také již celá desetiletí. Nyní má tato země nakročeno k „majdanizaci“, pozadí problému je stále stejné, pouze se k němu přidaly další strategické zájmy (plynovod do Evropy). O to smutnější je skutečnost, že proti vládě zde společně demonstrují Makendonci s vlajkami Makedonie a makedonští Albánci s vlajkami Albánie. Až do tohoto absurdního bodu dospěla politická manipulace za posledních několik let (představme si, že by Srbové svého času demonstrovali spolu s Albánci za připojení Kosova k Albánii). Tito zčásti zmanipulovaní, zčásti zaplacení Makedonci tak nepáchají nic menšího než národní sebevraždu – podobně jako Ukrajinci.

Již za Osmanské říše byli islamizovaní Albánci nástrojem muslimské despocie pro útlak křesťanských Balkánců a nejinak tomu je dnes. V Makedonii, Kosovu a Metohiji a Bosně rostou mešity a medresy financované z arabských peněz – zejména Saúdské Arábie a Kataru. Pokud vystoupíte na kopec nad hlavním městem Skopje, uvidíte na obzoru při hranicích s Kosovem a Albánií zářivý les nových minaretů. Vypadají jako raketové střely namířené nad Evropu. Cílem těchto snah je vytvoření tzv. zeleného pásu z jihozápadní Asie přes Makedonii, Albánii, Kosovo a Sandžak (muslimský jižní cíp Srbska) do Bosny. Odrazový můstek pro další muslimskou expanzi do Evropy.

Vypadá to na další díl seriálu „Nepochopitelná snahu Západu o vlastní zničení“. Vedle ekonomických a mafiánských zájmů je zde totéž vysvětlení jako ve východní Evropě: Jde především o oslabení ruského vlivu za každou cenu.

V důsledku toho vyklidí atomizované a zdevastované křesťanské národy západního Balkánu pole pro přechod islámu suchou nohou do Evropy. Dříve nábožensky vlažní Albánci a Bosňáci se nyní radikalizují, trh s drogami a zbraněmi kvete. Na hranicích Kosova, Černé Hory a Sandžaku se cvičí bojovníci muslimských radikálů. Srbsko, dřívější štít Evropy, se topí v krizi identity a erozi západního liberalismu. Balkán bude ztracen, Islámský stát postoupí „na dostřel“ – necelý den cesty po dálnici do České republiky.

I z tohoto hlediska bychom proto měli vnímat další pokus o „vývoz“ státního převratu do Makedonie. Má opět stejné tři nohy, na nichž dnes bruselské elity v bratrské spolupráci s washingtonskými, uvazují umírající Evropě smyčku kolem krku: islamizace, bitva o energetický byznys – a válka (zatím studená) proti Rusku. Mají společného jmenovatele – zničení křesťanské civilizace.

Co dodat na konec pro pochopení, proč byla vlastně válka v bývalé Jugoslávii?

Že šlo o rozbití jednoho velkého a vcelku fungujícího státu na státečky malé, poničené, oslabené, a tak lépe ovládnutelné. Podobně, jako se o tom píše v poučení o prutech ze Starých pověstí českých. V té pověsti o Svatoplukových synech.

Dále, že šlo – a možná především – o rozbití slovanské protiislámské hráze a vmezeření cizorodého tělesa vhodného k implantaci islámu do měkkého podbřišku Evropy. Což se s Kosovem podařilo dokonale.

A v neposlední řadě, bylo potřeba umístit na Balkán i nějakou tu základničku. Pro jistotu.

Muslimská invaze posledních dvou let staví vše do nového, ostrého světla. Mezi Bulharskem a Itálií velice a bolestně chybí hráz silného, suverénního státu. Státu lidí, kteří mají v historické paměti 300 let muslimských výbojů a dobře vědí, co je islám zač. V Kosovu, dříve srbském a relativně spořádaném území, dnes vzniká něco jako výsadek nebo pobočka ISIL.

Američany na jejich kosovské základně, prý jedné z největších v Evropě, to ovšem nechává zcela v klidu. A nevadí to ani EU, která s touto mafiánsko-islamistickou enklávou (přestože ji část členů Unie neuznává) uzavřela vloni na podzim asociační dohodu, která otevírá cestu k přijetí Kosova za řádného člena EU. „Dohoda zpečeťuje cestu Kosova do Evropské unie, cestu, z níž není návratu,“ prohlásil při této příležitosti natěšený kosovský premiér Isa Mustafa.

Takže, jinými slovy – i kdyby se náhodou (a proti vůli špiček EU) podařilo ucpat všechny díry a zastavit pohyb těch takzvaných běženců do Evropy, máme tu ještě pojistku: Kosovo. Jako bezpečný kanál, kudy může invazní muslimský proud – s pasy přidruženého státu EU – kdykoli pokračovat. Zkrátka, jako každý dobře promyšlený plán, je také islamizace Evropy jištěna z více stran.

 

 

 1,471 total views,  1 views today

Reklama
Insert Ads Here