Kde vzniká slepá důvěřivost k vládě a farmabyznysu

Diagnóza – věčné dítě

Každé malé dítě má maminku a tatínka. Nebo někoho jiného, kdo se o něho stará.

Malé dítě má do určitého věku slepou důvěřivost k tomu, že to s ním rodiče myslí dobře, že to myslí nejlíp jak můžou.

Samozřejmě, že i když rodič ne vždy dělá pro dítě to nejlepší, tak to malé dítě nedokáže rozlišit. Nemá rozlišovací schopnost, takže většinou až na vyjímky se nechá přesvědčit, že potřebuje nutně ten prášek na horečku, nebo na kašel, že nutně potřebuje botičky, že nutně potřebuje být navlečené do stopadesáti vrstev oblečení, aby se nenachladinkalo.

Jenomže dítě má ještě jednu věc

A tou je přirozený cit pro věc a pro život. Malé dítě přesně cítí, co je v souladu se životem a co je vykonstruovaný nesmysl.

Proto děti často odmítají prášky, sirupy na kašel, teploměry, určité druhy potravin, které jsou jednak toxické, nebo v kombinaci s jinými druhy potravin nejsou vůbec tělu prošpěšné.

A do toho vstupuje rodič se svými manipulacemi. S prosazováním svých přesvědčení, které jsou úplně falešná a nepravdivá. Jenže rodič tomu bezmezně věří, protože ho to jeho rodiče taky tak naučili.

No a tomu se říká manipulace. Nucení něčeho, co životu přímo škodí se slovy: „To musíš, jinak nebudeš zdravá Maruško. Jestli to nesníš, tak nebudeš silná. Musíš si vzít prášek, nebo se neuzdravíš. Musíš to sníst, protože je to zdravé“…. a mnoho dalšího.

Tyto manipulace se samozřejmě s věkem stupňují, přidávají se další a další. Jenomže jsou to lži. A dítě to cítí. Uvnitř má pravdu a rodič tvrdí pravý opak. A zde se rodí počínající šílenství, schizofrenie, deprese a chronické únavy, nechuť k životu, k povinnostem, k radosti…

Protože proč, když to nemá smysl. Proč žít ve světe, kde je všechno úplně jinak, než to cítím já. Než to chci já. Asi nejsem v pořádku. Protože všichni ostatní jsou s tím v pohodě. Jaktože já ne? Jsem vadná. |Jsem jiná. Nezasloužím si být tedy šťastná. Ano určitě nezasloužím. Protože uvnitř mě slyším hlas pravdy, který jde proti všemu co mi od malička vtloukali do hlavy.

Ten hlas ale pomalu slábne. Z toho hlasu zbyl už jen svíravý pocit. Který se snažím přehlušit jídlem, sexem, nevěrami, drogami, nakupováním…

Vždyť já už ty kabelky a boty nemám už kam dát. Jenomže co s tím?

Nevím.

Koupím si další novou skříň na kabelky. Pořád je to jednodušší, než se začít pídit po pravdě. Pořád je to snažší, než si uvědomit jak moc je mi zle. Jak moc se cítím špatně, zoufale.

Radši si vezmu antidepresiva. A novou kabelku.

Nemůžu vidět pravdu. Už to nejde. Protože bych si musela uvědomit, jak moc mě zneužívali a manipulovali se mnou.

Jak moc mi ublížili. Jak moc mě zničili. Jak moc mi zničili můj vnitřní svět, moji touhu žít. Nemůžu si přiznat, že všechno, co mi řekli bylo špatně. Nemůžu.

Protože by mi nic nezbylo. Všechno by se mi rozpadlo pod rukama. Všechno.

A proto musím pořád věřit tomu, co do mě rodiče nainstalovali. Proto musím věřit všemu, co do mě instalují i všichni ostatní. Farmabyznys, politici. Radši udělám, co mi řeknou. Protože, kdybych si jen na vteřinu přiznala, že to byla všechno jedna velká lež už od začátku, tak bych zešílela.

Neumím žít podle svojí vlastní vntiřní pravdy, necítím už život uvnitř sebe a proto se nemůžu vzdát všech těch lží.

Čím méně vím kdo jsem, tím víc lpím na lžích systému

Čím míň věřím sama sobě, tím víc potřebuju věřit falešným autoritám zvrchu.

Protože jsem si udělala falešnou a lživou představu, že jsou na vrchu.

A proto jim věřím.

Odmítám si připustit, že to není tam navrchu.

Odmítám vidět pravdu.

Že to není tam navrchu, ale že je to tam dole

Že to nejsou autority zvrchu, ale zdola.

Z pekla.

Čerti, co se vyškrábali navrch.

Věřím čertům a ďáblům.

A je mi to fuk.

A opovažte se mi to ukázat.

Nechci to vidět. Já to přeci sama vím.

Ale nezbývá mi nic jiného, než to dohrát až dokonce.

Protože už jako malou mě naučili, že vlastní chyba, nebo omyl se nikdy nesmí přiznat. Vlastní omyly se skrývají a tutlají.

Tak už mi dejte pokoj.

Já už prostě nemám jinou možnost.

Protože jsem dítě, které se bojí vlastních rodičů, učitelek a falešných autorit.

A proto je musím poslouchat až do konce života.

V dětství jsem manipulace nenáviděla, ale nakonec si na nich vytvořila závislost a teď je dokonce zbožnuju

Chci zůstat dítětem, které nic nemusí dělat, nic měnit a hledat pravdu. A proto budu věřit čertům.

Jsem dítě a proto pravdu nehledám. Jsem dítě, které ještě pořád věří vlastním rodičům.

Nebudu hrdina nebudu. Máma by mi za to totiž nabacala.

Simona Lawandovská 22.3.2021

 

 

 959 total views,  1 views today

Reklama
Insert Ads Here