Mýtus nepotřeby lídrů

Kdo neunese přísného velitele? Mamánek.

Kdo se cítí ublížený tvrdou a přísnou rukou? Mamánek. 

Vícekrát se ke mě v poslední době dostala informace, že lídři, králové, vůdci společnosti nejsou potřeba, že každý může být lídr sám sobě, tudíž že on nikoho nepotřebuje a podobné zcestné závěry. Z tohoto důvodu vnímám potřebu do tohoto tématu vnést více světla.

Na jednu stranu dobře rozumím a je třeba, aby každý žil a šel svým životem sám za sebe, dle svého nejlepšího vědomí a svědomí, však zároveň je neodmyslitelné, zvlášť pokud je součástí lidského společenství, nežije tedy dotyčný sám v lese, musí člověk následovat a respektovat vesmírem danou přirozenou hirearchii, v níž jsou lídří v rámci povýšení lidstva jako celku důležitou, neodmyslitelnou a přirozenou součástí, kterou je třeba neignorovat a naopak, hluboce porozumět jeho účelu v rámci konečného cíle života člověka a jeho postupného duchovního rozvoje v rámci lidského společenství.

Lidská společnost v každé době obsahuje 4 základní skupiny obyvatelstva, bez ohledu na názor kohokoliv a ten je dán přímo vesmírným zákonem dharmy.

Všude, ve všech koutech světa a ve všech časech obsahuje ty kteří vidí a uvažují, dávající ideály, velice inteligentní, poté ty kteří vedou, organizují a chrání, dále ty, kteří obchodují a starají se o hospodaření a ty kteří vše užitečné a potřebné vytvářejí svojí fyzickou prací.

Samozřejmě, že každý člověk má dočasně kapacitu dělat všechno z toho pokud je dostatečně motivovaný.  I zahradnice vezme v čase války motyku a jde bránit svoji zem když nejsou k dispozici zrovna bojovníci. Běžně však každý inklinuje jen k jednomu z těchto sklonů a vůdcovství je přirozeností jednoho z nich náležící kšatrijům(ochráncům, králům). Je to pro lidskou společnost stálý a přirozený prvek, nikoliv něco co není třeba.

Dynamická moc, tĕlesná síla, odhodlanost, hrdinství, tolerance, štĕdrost, velké úsilí, stálost, oddanost brāhmaṇům(mudrcům) a vůdcovství jsou přirozené vlastnosti kṣatriyů(ochránců).

(Śrīmad-bhāgavatam 11.17.17)

Hrdinství, síla, odhodlanost, důmyslnost, odvaha v boji, štědrost a vůdcovství jsou přirozené rysy jednání náležícího kṣatriyům.

(Bhagavadgíta 18.43)

Potíž je však jak to vnímám, spíše v tom, že důležité posty lídrů zastávají lidé kteří tuto dharmu ochránců ve vínku nemají, ve své podstatě jsou to obchodníci anebo obchodníky(vajšji) dosazení herci(šudrové).

Následně takto samozřejmě vzniká divadlo s tragikomickým dějem a lidé s přirozeně kšatrijskou či brahmanskou povahou, kteří jsou přirození lídři, však díky špatnému systému nerealizovaní, pak mají často tendence vůbec existenci lídrů a hierarchie obecně celou shodit ze stolu, však nikoliv z toho, že by to nebylo užitečná věc, ale z důvodu frustrace z představení plagiátů skutečných lídrů, což je na druhou stranu logické a důvodné.

Skutečný lídr nikdy neuvažuje způsobem usurpování moci pro sebe a kontroly nad ostatními, takto právě mohou uvažovat jen obchodníci anebo přírodou dělníci, kteří mají díky ovlivněním nižšími kvalitami přírody jako je vášeň a nevědomost (rajas a tamas), spíše tendenci ulpívat na vnějších, některých takzvaných materiálních výhodách  a proto těm, kterým je od přírody určeno vládnou čistě závidí a proto se snaží je alespoň dehonestovat, když už nic jiného.

Z toho důvodu také došlo v minulém století k likvidaci monarchie právě vychytralou třídou obchodníků a bankéřů, kteří si nyní usurpují svět mnohem brutálněji než by to dokázal jakýkoliv jiný diktátor – degradovaný kšatria(ochránce), bez duchovního napojení a vedení.

Závěr je tedy takový, že my ten ideál, ten vzor vůdce nutně potřebujeme, aby ti, jimž je dáno být také lídry, svojí zodpovědností a ctností ukázali lidem cestu, po které ale musejí kráčet dál oni sami správným způsobem, aby tedy určovali svým vlastním příkladem dokonalého chování co je lídr.

Mějte také na paměti vážení, že vůdce, král, není ten koho všichni uctívají za jeho postavení, to je jen vnější nedůležitý aspekt, nýbrž ten, kdo se dovede poklonit nejhlouběji ze všech, proto je úctyhodný a uctívaný a proto je král králem, z žádného jiného důvodu jím nesmí ani být a takové lidi s povahou králů nutně potřebujeme jako sůl.

Místo současného uctívání všech těch pseudomodelů, úplatných herců a zpěváků potřebujeme mít v úctě opět krále, tak jako tomu bylo po věky věků, kteří jimi skutečně jsou, proto neignorujte krále mezi vámi, dosaďte je kam patří a budete šťastní, tak se jedině může lidstvo uzdravit z iluze toho, že je všechno jedno velké h…o.

Všechno je jednota, však nic není jedno. Každý zde máme jiné dary a k nim příslušné odlišné, navzájem se doplňující povinnosti a ty se musíme naučit vzájemně respektovat a ctít.

Poselství králům

Vy jste tady, žijete a narodili jste se zde proto, aby jste ostatní vedli k sobě samotným a zorganizovali proto i společnost na materiální úrovni, tak aby to bylo pro všechny užitečné jak z materiálního tak i z duchovního hlediska. Nenechte se proto nikdy odradit prázdnými řečmi o tom, že by jste neměli existovat a dělat to, k čemu jste se sem narodili, jen proto, aby jste vyhověli falešným doktrínám, nesouvisející nijak s realitou tohoto stvoření a vašeho životního poslání zde.

Skutečný král není diktátor, ale laskavý otec, který je rád ve společnosti ostatních králů a moudrých, je mu ctí a potěšením se svými bratry sloužit společnému duchovnímu cíli a vést lidi na duchovní cestu jejich nejvyššího a konečného dobra, kterým je obnovení vztahu s naším Otcem,  protože ostatní přirozeně miluje. To je naše služba lidem a Bohu, v Jehož láskyplných očích jsem si všichni rovni. Bůh nikomu nestraní ani nikomu nenadržuje, však každého odmění podle toho, jak se odevzdá Jeho vůli.

 

Autor Gopál Caitanya

Přepis Simona Lawandovská 21.1.2021

 793 total views,  2 views today

Reklama
Insert Ads Here