Naše destrukce a plíživá sebedestrukce vlastní důstojnosti.

Tento článek píši kolem půlnoci a čistě na základě impulzivní reakce na další zkušenost ze sociální sítě Facebook. V jednou příspěvku známá přidala vtip jako příspěvek s černouškem a papouškem v Lidlu.

“ Přijde černoch do obchodu, na rameni má papouška.  Prodavačka povídá: ,,Jééé, ten je ale krásnej. Kdepak jste ho sehnal?“  ,,V Lidlu.“ odpoví papoušek… “

 

Lidé se pobavili a jeden přidal tento další a druhý mu přizvukoval: „Kde byl po II.sv.válce největší výskyt Židů? Ve vzduchu „

Dovolil jsem si tedy komentovat v tom smyslu, kam se zrací úcta, morálka, empatie, úcta k mrtvým, úcta k hrdinům, zejména těm padlým, kteří padli v boji proti vrahům, co dokázali páchat genocidu a pálili lidi v komorách. Čeho si vážíme, co máme v úctě?

Dostal jsem odpověď, že jsem bručoun, že je to jen vtip, že chápou, že to byl hnus ale, že toto je jen vtip. Oponoval jsem, že tento „jen vtip“ jen rozmnožuje řady nácků a bezcitných lidí bez empatie. S nulovou úctou tam, kde máme být smrtelně vážní.  Že se potom divíme, jaká je dnešní zejména mladá společnost bezohledně cynická, plná přechytralých a dekadentních ředitelů zeměkoule.

Oponoval jsem, že tento „jen vtip“ naprosto dehonestuje lidskou morálku, čest, obecně úctu, rozlišovací schopnosti, morální hodnoty, dokonce jsem sdílel jedno ukázkové video na které se všichni, kdo budete číst doporučuji níže podívat. Má jen 1 minutu. Stejně jsem dostal odpověď, že každý si může říci co chce, dostal jsem přirovnání, že asi neuznávám satiru a nerozumím vtipu.

Je mi smutno, kam nás jako lidi moderní svět přivedl. Zahynou Alexandrovci a žádná empatie, žádný soucit s mrtvými, zahynou jinde jiní, Donbas, Sýrie, Lybie, žádný soucit a plno bezcitných komentářů. Nedivím se, když to začíná v nás byť by „rádoby vtipem“. Kde to ale končí? Vždyť si může prý přeci každý říci co chce a toto je jen vtip. Kam to ale vede? Nulová sebereflexe? Vlastní plíživá sebedestrukce a ztráta rozlišování hodnot.

Celý svět je v dekadenci a destrukci, dokonce už i chápeme, že jsou na světě někteří, kteří záměrně dekadenci, války a lidský úpadek přímo podporují, aby toho mohli šachovými tahy po světě využívat. Nejlépe k dalším válkám. To chápeme, že je to řízená destrukce. Proč ale nechápeme, že se sebedestruktivně chováme i my samotní, pomalu, plíživě, až zničíme sami sebe? Sami v sobě se ničíme a ničíme svou vlastní důstojnost.

Jsem typ člověka, který se za své blízké postaví a chytí za ně i kulku. Zamyslel jsem se, jestli bych se za autora vtipu postavil před kulku, která na něj poletí, s pocitem, jestli za to stojí.

Nakonec jsem přišel k názoru, že ano, i za takového bych tu kulku šel schytat. Ve víře, že jednou snad pozná opravdou cenu a hodnotu úcty, piety a respektu a předá tu hodnotu dál. A pozná, že hodnota „vtipu“ a hodnota „úcty“ jsou naprosto odlišné. Mohou rodiče předávat svým dětem, co sami neumí? Opravdovej chlap umí říci “ tady jsem šláp přes čáru“, bez výmluv a alibismu.

Čtenáři, nezapomeňte na to video…

 

 1,506 total views,  2 views today

Reklama
Insert Ads Here