Novodobá otroctví 7 – Když je nám 15 …

 

“ Rozdíl mezi občanským nevolnictvím a svobodou je v tom, že v prvém případě nesmím nebo si netroufnu odejít z týhle špatně vymalovaný kavárny, v druhém případě odejdu s krátkou větou .. „“Tady ale špatně hrajou““ .. “

Vydáno samizdatem v roce 2003 – Novodobá otroctví
Kapitola 7

Když je nám 15 …


 

– Projde nevědomé dětství a jak to pokračuje asi známe všichni. Dospějeme do věku 15 roků a stát si nás, opět bez ptaní, začlení do škatulky a slavnostně nám vnutí občanský průkaz. Plná práva nám sice ještě nedá, ale už jsme „tam“. Tedy poněkud předčasně, ještě než jste právně způsobilí plnoletostí, si Vás stát již předem pojistí a ocejchuje.

– Blíží se konec hájení a občanské výchovy, stát si nás připravil k našemu celoživotnímu údělu. Hlavním údělem je být občanem, splnit si své občanské povinnosti, zejména být produktivní k odevzdání daní a dodržovat pravidla, která nám do života stát uchystal. Potřebuje-li nás použít stát na něco dalšího, uplatní na to jiné právní normy a pravidla, která jsme také povinni poslouchat. Jinak nás stát potrestá.

– Plánují s námi, započítají nás jako ovečku do stáda a samozřejmě kalkulují, učí nás žít a myslet podle jejich systému. Hádejte v čí prospěch, váš či jejich, co myslíte?

– Když se ohlédne některý čtenář zpět svým životem, asi uvidí obraz věčně udřeného a lopotícího človíčka v boji o své ekonomické přežití. Asi zjistí, že má život téměř za sebou, kde nic, tu nic, nebo něco málo, za cenu neúměrného úsilí a přesto se nedostal dál, než skoro nikam.

– Může konstatovat, že dopadl ještě dobře, mnozí dopadli daleko a daleko hůř. Úspěšnější jedinci toho bez obezliček a triků nedosáhli, neb jim to stát bez těch „obezliček“ nedovolil. Úspěch a tvorba je dovolena jenom v mezích zákona, tedy v mezích státu. Tedy v mezích omezení vaší svobody. Prostě, koho chleba jíš, toho píseň zpívej.

– Pokud byste snad náhodou chtěli ve svém patnáctém roce říci, že občanství nechcete, že s nimi v tom vlaku nechcete cestovat životem, jednak vám to nedovolí, neb nejste právně způsobilí a i kdyby to šlo, asi by Vám byl život zcela nerovně komplikován a to do takové míry, že by vám byla odebrána práva na spoustu lidských požitků, práv a svobod, že byste se nestačili divit.

– Pokud toto není skrytá forma donucení, pak je to tedy co? Argumentovat, že člověk musí býti občanem (tedy nucené nevolnictví) neobstojí, protože takový argument svědčí o nedostatku samostatného zdravého rozumu, svědčí o absenci intelektu a deformaci do stavu přirozeného pudu podřízenosti. Konec konců nevolnictví (nucené občanství) je dokumenty OSN výslovně zakázáno.

– Není potom rozdílu, narodil-li se člověk nuceně nevolníkem či nuceně občanem, v obou případech zbaven samostatné a svobodné vůle. Jak jsme již řekli, musí se akorát …víte co … a to se taky nemusí, pokud se člověk nebojí, že si nadělá do gatí.

– Prostě a jasně, stát nemá právo a nesmí diktovat žádné povinné občanství, to je a musí být svobodná vůle člověka a do toho, čím bude člověk, když nebude občanem státu, tomu státu ale naprosto vůbec …. nic není … a co budete, když nebudete občanem …. je zase a jen a jen … vaše věc … .

A když Vám to někdo nechce dovolit, dělá si tím z vás otroka.

 

 

pokračování … “ Když je nám 18 …… “

Jindra Tichý st. |2003|2017|práva vyhrazena|

 1,007 total views,  1 views today

Reklama
Insert Ads Here