Pocta padlým, nejen 8. května 1945

Dnes, 8. května si připomínáme již 72. výročí konce druhé světové války. V boji proti Němcům padly vedle vojáků Rudé armády také civilní oběti. A právě tyto statečné bych ráda připomenula.

Ráda bych se s Vámi podělila o příběh. Příběh obyčejné ženy, která projevila neobyčejnou odvahu. Odměnou jí byla nečekaná smrt, která přišla náhle a zbytečně – v den osvobození. Zanechala po sobě dvě malé dcery. Jedna z těchto dcer je mojí babičkou.

1 – 8.května, 1945, Olomouc

Viktorie pracovala na nádraží v Olomouci. Byly první májové dny a venku vonělo jaro. Ale také byla válka. Ve vzduchu bylo cítit napětí, protože se proslýchalo, že již brzy bude všemu konec. Nikdo ale nevěděl kdy. Informace, které měli lidé k dispozici se lišily, plány se měnily podle toho, kde se ještě němečtí vojáci bránili.

Viktorie zvedne hlavu a pohlédne z okna. Přála by si pro své dvě dcery, Viktorku a Mirku, lepší svět, než je tento. Zadoufá, že již brzy přijde konec.  Najednou do dveří vpadne muž a křičí:

,,Je tu Rudá armáda! Snaží se dostat do centra města! Němci utíkají, je potřeba odstranit zátarasy z mostů!“

Viktorie nezaváhá, a okamžitě vyskočí. ,,Já půjdu,“ řekne jen. V tom ji chytí za rukáv kolegyně: ,,Nechoď Viki, máš doma holky. Prosím tě, nechoď.“ Viktorie už ale je ve dveřích, jen se ohlédne a řekne:

,,Já musím.“

Spolu s ostatními běží k mostu. Když doběhne ke druhému mostu od nádraží, začnou společnými silami odtahovat zátarasy. Na druhé straně mostu utíká Němec. Hodí za sebe granát.

Tímto granátem zabije jak Viktorii, tak čtyři další lidi. Malá Mirka a Viktorka mladší tak navždy zůstávají bez maminky…

 

 

Tento příběh se opravdu stal. Paní Viktorie Vavrdová je napsána spolu s ostatními na pomníku obětem padlým při osvobození, podél Masarykovi třídy. A je také mojí prababičkou.

 

1. května 1945 – Přerovské povstání

Přerov, rodiště našeho jediného Československého leteckého maršála, RNDr. Karla Janouška, v prvních květnových dnech roku 1945 nezůstalo zahanbeno.

 

Přerovské povstání je jedním ze symbolů konce války v našem regionu. V tento den se mezi lidmi objevila informace o německé kapitulaci. Lidé se sešli na Dolním náměstí, došlo na vyvěšování československých vlajek a zpěv československé hymny. Místní obyvatelé podpoření partyzány začali s odzbrojováním německých vojáků. Vojáci často s úlevou odevzdávali své zbraně i výstroj.

Povstalcům se do rukou dostalo větší množství zbraní, několik motorových vozidel a děl. V ulicích Mostní, Želatovská nebo Moštěnská byly vztyčeny barikády.

Okupanti se však lépe informovali o situaci na frontě a povolali proti povstalcům posily, s jejíchž pomocí byla vzpoura rychle rozprášena. Došlo k větším přestřelkám na Kozlovské ulici a u budovy Meopty.

Nejdramatičtější však byla situace na nádraží. Přerovští železničáři ve snaze rozšířit povstání i mimo město, vypravili směrem na Olomouc vyzdobenou lokomotivu, která projela až do přednádražního prostoru k hodolanskému mostu. Rozhodný odpor z německé strany donutil lokomotivu k návratu.

Povstání následně mělo na Přerovském nádraží krvavou dohru. Při boji bylo usmrceno deset Čechů a čtyři bývalí sovětští váleční zajatci, kteří se k povstalcům přidali.

Během přerovského povstání bylo usmrceno 32 osob. Německé ztráty nejsou přesně známé, ale odhadem padlo zhruba 50 mužů. Do večerních hodin německé síly obnovily kontrolu nad městem.

 

 

Závěrem bych ráda řekla, že bychom neměli zapomínat na oběti těchto hrdinů. Nesejde na tom, zda voják, partyzán či obyčejný občan. Všichni položili svůj život za to, abychom my, jejich potomci, mohli dále žít. Položili svůj život za naši svobodu. Nezapomínejme na jejich oběti!

Čest jejich památce, na věčné časy!

 

 

Za Mladé Vlastence,

Gabriela S.

2,872 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here