POVÍDKA Č. 2 – KTERAK POLITIK DO NEBE PŘIŠEL..

POVÍDKA Č. 2 – KTERAK POLITIK DO NEBE PŘIŠEL

 

Byl čtvrtek. Politik se vznášel asi dva metry nad svým tělem a shlížel na manželku a děti, jak sedí u postele, na které právě zemřel.

Manželka měla nepřítomný výraz, žmoulala kapesník a vypadala vyčerpaně. Vyčerpaně, ale ne smutně, jak si Politik všimnul.

Syn se nenápadně podíval na hodinky. No jo, pomyslel si Politik, ve čtvrtek mívá touhle dobou golf. Už aby šel, nebo se nestihne protáhnout. Byly doby, kdy tam chodili spolu. Syn sice golf nesnášel, celá ta léta protestoval, ale Politik věděl, že na golfu se dá uzavřít spousta výhodných obchodů.

Syn se ale neměl k odchodu, i když se na hodinky podíval ještě dvakrát. Dcera si toho všimla a vyštěkla: „Spěcháš někam??“ Jejího bratra to zaskočilo. „Ne, ale teď bych už pomalu vyrážel na golf. A dneska už nemusím. Není to divný?“ Sestra pochopila a dotkla se hřbetu jeho ruky. „Ne tak divný, že na to vůbec myslíš, brácho.“

Politika překvapilo, že je mu jedno, že se syn na golf přece jen nechystá. Za života by ho to dohnalo k záchvatu zuřivosti. Udělal jsem chybu, pomyslel si. Neměl jsem ho nutit.

Snažil se k synovi dostat, aby ho pohladil, ale nějak nepřišel na to, jak ovládat to „něco“, co z něj zbylo. Najednou ho napadla myšlenka, která ho úplně zaplavila. Už na ně nemám žádný vliv. Na nic tady dole. Když jím projela vlna poznání, začalo ho to tahat nahoru. Nechal se, nijak se nebránil.

Jdu do nebe, pomyslel si, a bezhlesně se rozesmál. Já a do nebe? Tak to už vážně ničemu nerozumím.

Ale nebe to nebylo. Nebo alespoň ne jeho představa, kterou o nebi měl. Byla to přednášková aula obrovských rozměrů. Nechal se unášet neviditelným proudem zhruba do první třetiny. Proud ho usadil na místo, kde byla cedulka s nápisem Politik. Vedle něj už seděl chlapík, který měl před sebou cedulku Majitel zastavárny. A jeeeje, pomyslel si Politik. Abychom tu spolu nebyli po škole…

Majitel zastavárny se na něj zašklebil. Taky novej?, zeptal se. Teď jsem dorazil, odpověděl Politik. Co budeme probírat? Majitel zastavárny pokrčil rameny. Prý nám pustí film našeho života.

Najednou to v sále zašumělo a světla se ztlumila. Ozval se melodický hlas: ÚČASTNÍCI KURZU, VÍTEJTE. TOTO JE MEZISTUPEŇ ČÍSLO 128. PROSÍM NASAĎTE SI BRÝLE, KTERÉ NALEZNETE NA SVÝCH STOLCÍCH. NA PLÁTNĚ SE KAŽDÉMU ODEHRAJE JEHO POSLEDNÍ ŽIVOT. BRÝLE MAJÍ FILTR PRAVDY, DÍVEJTE SE BEDLIVĚ.

Politik, Majitel zastavárny a všichni ostatní pozorovali s brýlemi na očích, jak se před nimi rozvinulo plátno a začal se odvíjet záznam jejich života.

Jediné dveře do sálu se potichu zavřely. Anděl vyndal z roucha klíč a dveře pevně zamkl. Otočil se na postavu, která stála vedle, a tiše řekl: Tento turnus to bude mít obzvláště těžké, Pane… Kristus vzal Anděla kolem ramen a pronesl: Ale zvládnou to, jako vždycky. Pojď, dáme si popcorn. Chceš máslový, nebo solený?

Když si čepovali limonádu do kelímku, ozval se ze sálu první výkřik hrůzy. Následovaly další a další, přidávalo se bolestné kvílení.

Anděl trochu zvýšil hlas a zeptal se: S ledem, Pane?

 

Autor: Stáňa Lišková, 17.12.2020

 

1,173 total views, 21 views today

Reklama
Insert Ads Here