Představy policejních funkcionářů o poskytování informací dle zákona

Zákon a o svobodném přístupu k informacím jsem začala hojně využívat v době, když jsem zjistila, že plno policejních funkcionářů neplní své povinnosti tak, jak jim zákon ukládá nebo jsou dokonce trestně stíháni, dál slouží vlasti a navíc pobírají nemalé odměny a medaile. Zkrátka mě zajímalo, jak se s touto situací dovede vypořádat jejich nadřízený, kterým je v mnoha případech přímo pan policejní prezident genmjr. Mgr. Tomáš Tuhý.

Jaképak to bylo překvapení, že pod Jihomoravským ředitelstvím slouží služební funkcionář, se kterým byly zahájeny úkony v trestním řízení pro podezření ze spáchání určitého přečinu a od doby zahájení těchto úkonů nejenže nebyl zproštěn výkonu služby, ale do doby vyřízení věci odložením (cca 9 měsíců), pobral od svého nadřízeného na odměnách 199 000,-Kč + jednu služební medaili.

Jiný služební funkcionář, říkejme mu třeba Čáryfuk, měnil na služební poradě před zraky desítek přítomných policistů vodu Rájec za Kofolu s tím, že pod jeho vedením bude platit jediný zákon – pouze jeho slovo. A to platí! Na jaře letošního roku jsem pana Čáryfuka požádala o sdělení veřejně dostupných informací dle zákona č. 106/1999 Sb. Žádost zamítl s tím, že si to údajně Dotčené osoby nepřejí. Odvolala jsem se k nadřízenému orgánu, tedy Ministerstvu vnitra ČR, které mé stížnosti vyhovělo. Požádala jsem tedy o informace znovu a pan Čáryfuk mě opět odbyl. Následovalo další odvolání a nakonec odvolací orgán MVČR vyzval pana Čáryfuka, aby mi požadované informace poskytnul. Nakonec jsem informace obdržela, ale protože svým jednáním pan Čáryfuk porušil základní povinnosti policisty, podala jsem panu policejnímu prezidentovi i odvolacímu orgánu (ministerstvo vnitra) návrh na zahájení řízení ve věcech služebního poměru – tedy aby jej kázeňsky postihli.

 

Zákonná lhůta pro vyřízení i vyrozumění je dávno pryč a místo toho si pan Čáryfuk postěžoval na poradě krajských ředitelů za přítomnosti policejního prezidenta – cituji ze zápisu z porady ze dne 10. 08. 2017 „ Dále se množí dotazy dle zákona 106/1999 Sb., které neúměrně zatěžují pracovníky KŘP (krajských ředitelství policie pozn. red.). Avizuje dotazy, které už míří na osobní život příslušníků a obává se brzkých žalob ze strany příslušníků nebo odborových organizací. Problém je v tom, že odvolací orgán nestojí za rozhodnutími KŘP a ruší je. Aplikaci zákona změnit nelze, ale věří, že je možno ovlivnit přístup odvolacího orgánu.“

 

Tato skutečnost se netýká jen pana Čáryfuka, ale též ředitele v hlavním městě, kdy tento svým způsobem kryje záda vedoucímu personálním odboru, který neakceptoval dikci zákona ohledně plné moci a jeho protiprávnost musela naznat až veřejná ochránkyně práv. Jako daňového poplatníka mě samozřejmě zajímá, kolik tento nedobře a prokazatelně protiprávně pracující vedoucí pracovník pobírá nejen na odměnách, ale jaký má plat a příplatek za vedení. Zamítavé stanovisko pana ředitele však vyrazilo dech i mě – „Žádost Žadatele považuje za zneužití práva na informace, a že cílem není realizace práva na informace, ale osobní msta vůči Dotčené osobě za její úřední postup při vyřizování podání Žadatele vůči Krajskému ředitelství policie hl. m. Prahy a navrhla, aby Žadatelem požadované informace nebyly poskytnuty a Žádost o informace ze dne 18. 7. 2017 byla odmítnuta…. Povinný subjekt nepovažuje obecně podání Žadatele za obtěžující, nicméně v kontextu s podanými stížnostmi na Dotčenou osobu, v něm spatřuje znaky zneužití práva k jinému účelu, než Zákon předpokládá. Odmítá takto uplatňovanou praxi, kdy je v podobě cíleného vyžadování informací za nespokojenost s jednáním úřední osoby využíván popř. zneužíván institut svobodného přístupu k informacím. Právní řád České republiky upravuje jiné nástroje k tomu, aby občan vyjádřil svou nespokojenost a domohl se nápravy případného protiprávního stavu. Žadatel vyžaduje osobní informace úmyslně s vědomím toho, že jeho Žádost nenaplňuje smysl a účel zákona o svobodném přístupu k informacím, ale slouží nebo alespoň může případně sloužit jako prostředek odvety, msty, ovlivňování a směřuje tedy k cíli, který právo zapovídá….. Důvod pro odmítnutí Žádosti tedy nespočívá v samotném podání jinak zcela legitimní žádosti, ale v jejím nelegitimním cíli, pomstít se za údajně nesprávně vyřízenou věc a získat informace, které mohou být případně použity jako psychický nátlak.“

 

Mé odvolání proti tomuto nesmyslnému resumé krajského ředitele, je zatím v řešení.
Téměř jisté však je, že pokud by o tuto informaci požádal kdokoliv jiný, odpověď by s velkou pravděpodobností bez potíží obdržel.

 

Jak by bylo v obdobné situaci jednáno s řadovým příslušníkem, ani popisovat nebudu, není to společensky korektní.

 

Co na to říci?? Pojďme tedy zákon o svobodném přístupu k informacím zrušit, neboť psychicky tlačíme na policejní management, který je sice nadstandardně honorován z našich daní, avšak vše bere velmi, ale velmi osobně. Vždyť i tento zákon je významným protikorupčním nástrojem, kdy v souladu se zákonnými normami lze odhalit odměňovanou neschopnost vedoucích pracovníků. Nehledě na to, že je takové jednání v přímém rozporu s Etickým kodexem Policie ČR, což je neslučitelné se službou u policie.

 

Určité odměny se policistům počítají do tzv. renty, kterou jednou i Vy budete platit těmto činovníkům téměř do doby jejich skonu.

 

Bc. Petra Lhotáková

1,210 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here