Říkej mi krávo…

Hysterická slušnost

Pojem hysterická slušnost jsem začala používat opravdu jako termín. Na to, že nadměrná slušnost opravdu souvisí s potlačenou hysterií, jsem přišla brzy díky své práci i osobním zkušenostem. 

To, že vyrovnanost není žádnou vyrovnaností jsem sama poznala na vlastní kůži, když jsem onemocněla a po 8 hodinách bolestí ze mě lezly věci, že jsem se nestačila divit. A to bylo v době kdy jsem už na sobě asi 8 let intenzivně denně pracovala a myslela si, že už nejsem bůh ví co.

Jako jednu z největších iluzí, která řádí mezi lidmi nepovažuju vůbec chemtrails a Billa Gatese a jejich lži. Za největší iluzi považuju představu, že slušnost rovná se dobrý člověk.

Protože nic nám celé dětství neopakovali tak často. Buď hodná. Hezky seď. Jak se říká? Když budeš hodná, všichni tě budou mít rádi. To se jim tedy opravdu povedlo dokonale. 

Jenomže nám všem lhali. Když budete hodní, nikdo vás mít rád nebude. Když budete hodní, nikdo si vás nebude vážit. Když budete pořád slušní, nikdo nikdy vás nebude brát vážně a všichni si s vámi nakonec vytřou podlahu. Nejdřív vás použijou a potom zahodí jako šlupky od brambor.

Dřív bylo normální, že vám každý do očí řekl, co si o vás myslí. Ono to není ještě tak dávno.

Na tom byl postavený základ lidské slušnosti a charakteru. Se slušnými lidmi se nikdo moc nezabýval. Protože každý věděl, že když nemá člověk odvahu říct druhému do očí, to nepříjemné, tak nemůže myslet vážně ani ta hezká a líbivá slova.

Dřív to tak opravdu bylo. Dnes je to právě naopak. Ten, kdo umí říct něco ostrého, se považuje za zlého člověka. A ten, kdo umí poker face s jedním úsměvem, který ráno nasadí a sundá ho až před spaním je považovaný za důvěryhodnou a charakterní osobu.

Ten, kdo celý život neřekne prdel, nebo hovno a nikdy nikoho nepostaví rázně do latě je považován za charakter. Nic nehodnoť, ničeho si nevšímej a nech ostatní dělat si co chtějí. To je dnes znakem dokonalosti a to i v duchovním světě. Trochu obr fejk, ale co… je to pohodlné a hlavně si člověk o sobě může myslet, že je hnedle lepší než ostatní. 

Póza slušnosti a vyrovnanosti za každou cenu. Lidé už přitom ztratili schopnost konfrontace, díky které všichni rosteme, učíme se co jsou to hranice a v konečném důsledku se učíme i jasně danému řádu a pravidlům. 

Hodní lidé jsou záměrem globalistické vlády

Kde jsou hodní lidé, nejsou hranice, není řád. Je tam anarchie, kde všichni mohou všechno.

Stačí dvě generace hodných lidí a lidé neví co mají dělat, nepoznají co je správné a co špatné, ztratí pud sebezáchovy a nechají si všechno líbit. A poslední zastávka antidepresiva. 

Totálně obrátit lidem hodnoty. O to tu jde v první řadě.

A tak přišel komunistický výplach. Přeprogramování lidí z hrdých bojovníků, kteří se nebojí chránit, bránit a bojovat, kteří se nebojí být velmi asertivní, přeprogramovat na „hodné lidičky“.

Vždyť ale na asertivitě nebylo nikdy v minulosti nic špatného

Dokonce byly i civilizace, kdy jedinci, kteří byli schopni přímé ostré a řízné asertivity, byli velmi považováni a byli příkladem a vzorem. Vlastně nikdy jsem nechápala jak lidé můžou být spokojení v tom světě masek. Kdy se lidé nějak tváří, ale myslí si pravý opak.

Nejradši miluju ty scénky, kdy se na mě někdo usmívá a kývá a já vím, že si o mě myslí, že jsme úplná kráva. On to vlastně taky ví, že si to myslí ale však co, cílem je hru dohrát do až konce. No pane jo fuj.

Každý, kdo mě zná, tak ví, že na toto já nehraju. Hrát nikdy nebudu a v momentu, kdy toto na mě někdo začne zkoušet, tak ho směle pošlu, ať si jde divadlo hrát do Národního. 

Já si mnohem víc vážím lidí, kteří mi dokážou říct do očí, že si třeba někdy myslí, že jsem kráva… když si to zrovna myslí.

Takového člověka si vážím za odvahu. Za to, že dokáže jít s vlastní kůží na trh a říct mi to do očí.

Takového člověka si vážím, protože vím, že kdyby tomu člověku na mě nezáleželo, že by se neobtěžoval a šel si po svých.

A proč by mi mělo vadit, že mi někdo řekl že jsem kráva?

No proč? Proč bych se měla urážet?

Proč bych si to měla brát tak strašně osobně a druhého člověka přestat mít ráda?

Nevidím k tomu jediný důvod.

Leda že bych byla nafoukaná, zamindrákovaná a sama sebe brala nepřiměřeně vážně skoro jako nějakou šlechtičnu.

Takže bych se vlastně jako kráva chovala a ten člověk by měl vlastně úplnou pravdu.

Takže kdo není schopen přijmout od druhého invektivu, urážku nebo drsnou kritiku s nadhledem, tak si to vlastně zaslouží, protože jen svojí reakcí dokázal, že je bůůů nebo íá íá íá…kravička nebo oslík. 

Já samozřejmě netvrdím, že se musíme denně všichni urážet, ale kdo chce a je normální, tak velice dobře pochopí o čem mluvím.

Mluvím tu o pravdivosti, upřímnosti a schopnosti říct si úplně normálně do očí i to, co nemusí být zrovna dvakrát příjemné. 

Protože život prostě není muzikál a my nejsme figuríny ale jsme lidi. I když se globalisti moc snaží, abychom na to zapomněli.

Takže znáte to. Hlavně se moc neprožívat… Ať je čas na důležitější věci. 

Simona Lawandovská 22.2.2021

 

 

 

 838 total views,  1 views today

Reklama
Insert Ads Here