SVOBODA

„Neposlušnost je základem svobody. Poslušní zůstanou otroky. „

(Henry David Thorean)

Co je to svoboda? Jak na ní pohlížíme a co pro nás znamená? Dá se svoboda omezit, upřít, ukrást? Může svoboda zajistit bezpečí? Je bezpečí zajištěním svobody? Co na to lidská práva? Je nevyšší hodnotou lidstva sama svoboda nebo život jako takový?

Hodně otázek a hodně odpovědí. Zvlášť v dnešní kovídkové době. Záleží z jaké úhlu pohledu se na otázku díváme. Ze společenského, lidského, kvalitativního, kvantitativního nebo čistě jen z hlediska jedince. 

SVOBODA MÁ PRO ČLOVĚKA ZÁSADNÍ VÝZNAM.

Svoboda je absence překážek, omezení, zajetí nebo útlaků, je to možnost volby.

Svobodu ve společenských vztazích chápeme jako absenci donucení ostatními lidmi. Každý se rozhoduje dobrovolně tehdy, není-li jiným člověkem k rozhodnutí donucen za použití fyzického násilí či manipulace. Prostě takové to „chtít“ a „muset“. 

Individuální rozhodování a jednání je tedy omezeno vnějšími podmínkami, ale také ohledem na svobodu druhých. Proto zde neplatí pravidlo, že moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého – protože to je právě naplnění té dnešní představy o svobodě – moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě. Cítíte, jak je to nebezpečné, jak devastující, jak ovládající?

Svoboda jedince je vždy taková, jakou si daný jedinec tu svou svobodu udělá, jak si ji omezí, co pro něho znamená a jakým způsobem ji dokáže využít. Obecně je svoboda to, co není omezeno, odebráno. 

Svoboda je možnost a schopnost volit, rozhodovat a jednat podle své vůle ať je jakákoliv. S tím souvisí i zodpovědnost. Zodpovědnost nést za své jednání i následky. Možnost volby. Ale rovněž je to zodpovědnost za své činy.

A zase a opět – dvojí úhel pohledu. Ti, kteří uvěřili té hře a zajistili si vstupenku do jednotlivých dějství (tady mějte na mysli vstup do restaurace, bazénu, letadla), jsou zodpovědni za to, co si do toho svého těla napumpovali. (další souvislosti jsou na dlouhý článek – možná knížku).

Ti, kteří si myslí, že se to nějak urovná – a opět mají svobodu si takto rozhodnout – ponesou taky své následky – jejich volení zástupci nic z toho, co slíbili plnit nebudou, jen utvrdí ta nařízení a pokud neuposlechnou, tak jiné volby nebude. Otroky tak jako tak zůstanou, byť možná tu svobodu jen v sobě ponesou. 

Pořád nechápu, proč tak ti první či druzí smýšlejí. Nevidí souvislosti? Už mají ty mozky vymyté? Nebo jsou skutečně ochotni se vzdát té své svobody pro trochu toho pohodlí? Asi jo. A čert je vem.

A jak to udělat, abychom těmi otroky nebyli? Abychom si tu svobodu obhájili?

Abychom ty parchanty porazili? No přemýšlejte, možnost tady skutečně je.

 233 total views,  3 views today

Reklama
Insert Ads Here