SYSTÉMOVÁ LIKVIDACE POLICISTŮ – VE JMÉNU ZÁKONA

Vážení,

protože nelze přehlédnout ataky na činnost Generální inspekce bezpečnostních sborů a přetřesy interpersonálních vztahů, ve zkratce Vám popíši, jaké interpersonální vztahy vládnou v Policii ČR. Až Vás bude „buzerovat“ dopravák na ulici, vzpomeňte na má slova a veřte, že zažíváte slabý odvar toho, jak „buzerován“ je on v práci, kterou si dobrovolně zvolil a možná si i naivně myslel, že bude pomáhat a chránit:

Pokud nadřízení delší dobu odbývali střety mezi policisty s tím, že jde o jejich soukromou záležitost, o přechodné hádky a projevy špatné nálady budou přinuceni aktivně zasáhnout ve chvíli, kdy klesne pracovní výkon celého oddělení. Mobbing snižuje výkon; oběť mobbingu není schopna pracovat na plno a mobber plýtvá časem a energií na další útoky, což se odráží na chodu a výkonu policie.

Mobber obvykle dosáhl toho, co požadoval, policie začíná řešit problémy formou obecných kontrol. Pro oběť to neřeší vůbec nic, jelikož není v postavení oznamovatele, tedy ani účastníka řízení. Na možnost, aby si policista stěžoval na policistu, zákonodárci zkrátka zapomněli. Původce mobbingu si upevnil své postavení, neprojevuje pochopení a nesnaží se zanechat asociálního chování. Pracovníci vnitřní kontroly hodnotí většinou situaci stejně jako mobber, který zůstává nepotrestán. Vše směřuje spíše k šikanované osobě, která již nemá sílu se bránit, výkon se snižuje a nakonec je všemi hodnocen jako neschopný jedinec. Někteří policisté ukončují svůj život sebevraždou.

Pokud se stále brání zákonnými prostředky, formou adresných stížností vyššímu vedení, nastává další fáze – cukr = uplácení. V praxi je to tak, že jsou příslušníkovi nabízeny různé postupy „bočními vstupy“, tedy bez nutných výběrových řízení. Charakterní jedinec se tomuto systémovému komplotu brání a na nabídky nepřistoupí. Nastává fáze č. 2 – bič = nedobrovolné vyslání na studijní pobyt či přeložení na jiné oddělení, což může po opětovném testování kolegů skončit dalším mobbingem. Někteří policisté zde ukončují svůj život sebevraždou.

Jestliže ani přeložení problém nevyřeší, bývá téměř pravidlem rozloučit se s obětí co nejrychleji, aby nedošlo k ještě větším škodám. Protože tomu však brání pracovně právní předpisy a není možno příslušníka s těmito důvody propustit, je nepřímo tlačen k odchodu z firmy. Vzhledem k vyčerpání odchází oběť obvykle dobrovolně, anebo je odstavena na vedlejší kolej, což ji dříve či později k odchodu „dohodou“ přinutí. Vedoucí funkcionáři s oblibou používají nátlak ve formě zvýšeného množství drobných pokynů, nařízení a povelů, k jejichž plnění podřízeného zavazuje zákon. Toto doprovází zvýšená kontrola splnění uložených povinností. I zde někteří policisté zde ukončují svůj život sebevraždou.

Pakliže se houževnatý policista stále zákonnými prostředky brání, potom značnou část pracovního času tráví vedení policie tím, že mravenčí prací shání kompromitující materiály pro účelové kázeňské řízení za účelem znemožnění tohoto policisty. V některých případech jsou konstruovány účelová trestní oznámení – neuposlechnutí rozkazu je vděčný skutek a díky loajálnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů, je případ hned na světě. Někteří policisté ukončují svůj život sebevraždou.

Současně se vedení policie shodne na skutečnosti, že takový houževnatý příslušník nemůže být psychicky v pořádku a díky nashromážděným kompromitujícím materiálům v podobě drobných a pečlivě zadokumentovaných „pochybení“ ze strany tohoto příslušníka, je vyslán k policejním psychologům na psychotesty. O „objektivních“ výsledcích není pochyb a policistovi je bez možnosti jakékoliv obrany (neboť psychotesty nelze nijak přezkoumat), ukončen služební poměr. Policista odchází jako sežvýkaný papír. Onuce, co dala sboru 15, 20 i více let nejproduktivnějšího věku svého života. Někteří policisté ukončují svůj život sebevraždou.

Po tomto procesu často není schopna oběť mobbingu nastoupit do nového pracovního poměru, protože je třeba nejprve dlouhou medicínskou rehabilitací „napravit“ zdravotní následky mobbingu nebo nezpůsobilost k výkonu výdělečné činnosti. Šikanované osoby trpí psychosomatickými onemocněními, které jim brání v dalším kvalitním výkonu v zaměstnání.

VYMEZENÍ ŠIKANY:

Mezinárodně uznaná definice šikany zatím bohužel neexistuje. V české legislativě se můžeme opírat především o anti-diskriminační zákon (Dle zákona č. 198/2009 Sb. o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací), zákoník práce nebo Listinu základních práv a svobod. V zákoně o služebním poměru je šikana ošetřena v § 77 – povinnosti v oblasti péče o příslušníky.

Za šikanu na pracovišti považujeme rafinovanou formu agrese, systematické agresivní jednání, uskutečňované s cílem získat pocit převahy a výhody, namířené proti jednotlivci či skupině, který se nemůže situaci vyhnout nebo bránit.

Takové chování představuje riziko pro duševní a fyzické zdraví i bezpečnost.

Šikana zahrnuje všechny formy vytváření dlouhodobých nepřátelských a ponižujících vztahů na pracoviště.

Symptomy se objevují nejméně 1x týdně po dobu půl roku.

DŮSLEDKY ŠIKANY NA PRACOVIŠTI

Důsledky šikany mohou být velmi alarmující nejen pro oběť, ale i pro podnik. Člověk si v první fázi vlastně vůbec nemusí všimnout, že je šikanován, začne to stresem a postupně zvyšující se nechutí chodit do práce. Postupuje s čím dál větší nervozitou, chybovostí, nespavostí až psychickými a následně zdravotními problémy. Ve firmách se to pak odráží na větší nemocnosti, fluktuaci, poklesu výkonu, bezpečnosti práce až po poškození dobré pověsti a oslabení společnosti.

Je na místě tomuto tématu věnovat větší pozornost především ze stran zaměstnavatelé.

Mezi nejčastější důsledky šikany patří:

  • Úzkost, deprese, posttraumatický stres
  • Psychosomatické potíže
  • Nevolnost, demotivace, fluktuace
  • Zvýšení kortizolu a stresu u svědků šikany
  • Pokles produktivity, organizační a ekonomické potíže

DŮSLEDKY PRO OBĚŤ

Dlouhodobá a systematická šikana může mít závažné důsledky nejen pro kolektiv a pracoviště celkově, ale právě pro šikanového člověka, které popsala americká autorka Davenportová zabývající se mobbingem a typickými symptomy u jeho jednotlivých stupňů.

Fáze symptomů šikany

  1. Fáze
  • častý pláč
  • občasné poruchy spánku
  • podrážděnost
  • snížená schopnost koncentrace
  1. Fáze
  • přetrvávající poruchy spánku
  • vyšší krevní tlak
  • zažívací problémy
  • nepřiměřené snížení nebo zvýšení váhy
  • poruchy pozornosti
  • deprese
  • zneužívání alkoholu či omamných látek
  • vyhýbání se pracovišti
  • úzkost, rozvoj fobií
  1. Fáze
  • deprese
  • sebevražedné tendence a pokusy
  • panické ataky
  • rozvinutá psychosomatická onemocnění
  • působení násilí třetí straně

Zkoumáním důsledků mobbingového jednání na oběť se zabýval i prof. Leymann, který došel dokonce k závěru, že dlouhodobé, kruté útoky na sebehodnocení a identitu jedince, lze srovnat se zážitky z živelných katastrof, války, únosů, ohrožení vlastního života nebo života blízkých, znásilnění atd. U oběti, se tak může projevit tzv. Posttraumatická stresová zátěž. Výskyt psychického traumatu způsobuje především myšlenkový teror, kdy jsou myšlenky a veškeré mentální síly vázány tím způsobem, že se k tomuto traumatu musí člověk neustále a nutkavě vracet. Je téměř nemožné postiženého těchto myšlenek zbavit a nastupuje řada mentálních a psychosomatických stresových symptomů. Patologický obraz trvá minimálně 1 měsíc.

DŮSLEDKY PRO POLICII

Není pochyb o tom, že když šikana poškozuje jedince i pracovní kolektiv, odráží se to i na policii samotné. Policie si neuvědomuje vážnost šikany na pracovišti a její dalekosáhlé důsledky, raději si mobbing nepřizná, skrývá jej, tváří se že neexistuje, anebo tvrdí, že si s problémem neví rady. Neefektivní řešení-neřešení oběť šikany ještě více poškodí. Problém je zlehčován a vedení policie nevidí, jaké jí vznikají ztráty, které se negativně projevují i v konkurenci s jinými firmami.

Nejčastější dopady šikany na podnik:

  • Dopad na hospodářskou činnost podniku, finanční ztráty
  • Pokles výkonu, produktivity, efektivity práce
  • Častá absence zaměstnanců
  • Zhoršení pracovního klima zvýšení stresu
  • Zvýšená fluktuace
  • Zvyšování chybovosti
  • Snížení bezpečnosti práce
  • Zhoršení pracovního klima
  • Zvyšování kontrolních mechanismů
  • Pokles konkurenceschopnosti
  • Neochota inovovat
  • Poškození pověsti
  • Oslabení společnosti

Dále pak například u vyhroceného konfliktu a nutnosti zaměstnat nového člověka je vyvolán ve společnosti neklid, přerušuje se kontinuita, vyžaduje se nové uspořádání mezilidských vztahů, vybudování nových vnějších kontaktů apod. Zde musí vzít společnost v potaz:

  • Čas trávený personálním oddělením a vedením zabývajícím se šikanou a jejím řešením.
  • Pokud může osoba dopouštějící se mobbingu pokračovat ve svém jednání bez postihu podniku (poučení, výstraha, důtka, peněžitý trest, přeložení, napomenutí, výpověď), všichni pracovníci z toho vyvozují, že platí právo silnějšího a že se tak mohou chovat velmi nekolegiálně.
  • Jestliže kompetentní kontrolní mechanismy policie proti mobberovi nezasáhnou, oběť dříve či později podá výpověď a mobber bude hledat nového obětního beránka a pokračovat ve svých aktivitách.
  • Pracovní klima se naruší hned poté, co dojde k mobbingu, a znemožní to zdárnou spolupráci.
  • Pokud se v policie vyskytnou častěji případy mobbingu prokázané až soudní cestou, pronikne tato skutečnost na veřejnost a poškodí to jeho pověst

Co dodat závěrem?? Snad se jen hořce pousmát nad epesní náborovou kampaní připomínající spíše reklamu na vykřičený dům. I když – co vlastně současný stav policie symbolizuje lépe…..

2,043 total views, 1 views today

Reklama
Insert Ads Here