Tento článek jsem napsal na Fb přesně před rokem. Změnilo se snad od té doby něco?

Tento článek jsem napsal na Fb přesně před rokem. Změnilo se snad od té doby něco?

Německá policie je prý šokována, němečtí občané nechápou, co se to událo o Silvestrovské noci v Kolíně nad Rýnem a podobné další nadpisy článků se na nás valí ze všech stran. Tak oni se diví? No to mi se divíme také, čeho všeho je schopná Angela Merkelová a ještě víc, zástupy pomatených vítačů verbeže, která vtrhla do Evropy. Ale zpět, čemu se tedy diví? Rozhodně podle mě své vlastní hlouposti a neznalosti islámského prostředí, které se snaží pochopit svým pseudohumanistickým myšlením.
Sem tam se najde nadšenec, který si pro jistotu pořídí Korán, přečte si pár statí a je najednou přesvědčený, že může vytrhnout úryvky z textů a ihned všem radit, jakže to s tím islámem je! Vyjmutí věty z podstaty textu je oblíbená praktika řady českých novinový pisálků. Není to ale tak jednoduché.
Vraťme se tedy ale k tomu německému divení se a nepochopení podstaty. Není to ale pouze německé specifikum. I u nás máme řady tristních debílků ve vládě a různých neziskovkách, kteří o meritu věci vědí v podstatě uplný hovno, ale kupecké počty jim jdou skvěle, konkrétně položka má dáti- stát a pomatená Evropská unie dáti jim.
Ale znovu, vraťme se k podstatě. Evropští politici a příznivci multikulturalismu se snaží do sebe naverbovat, skřížit, smíchat, asimilovat dvě naprosto diametrální vidění podstaty lidského bytí, které už právě z té základní podstaty jsou společně neslučitelná.
Chceme-li islámu porozumět skutečně, je lepší zamyslet se nad způsobem vzniku tohoto náboženství a rolí, kterou ve společnosti hraje. Na rozdíl od křesťanství, které vzniklo jako náboženství pronásledované sekty a jeho jádrem byla naděje a víra v posmrtnou spásu, základ islámského náboženství je dílem jednoho muže, historické postavy – Proroka Muhammada, který se v 7. století n.l. shodou okolností stal vládcem malého městského státu v západní Arábii. Téměř od samého počátku islám vznikal jako státní náboženství, neboť Muhammad svá rozhodnutí jakožto vládce řídící obec opíral o náboženská zjevení, která mu prostřednictvím archanděla Gabriela sesílal Bůh. V důsledku toho existuje mezi charakterem, obsahem a zaměřením islámu ve srovnání s křesťanstvím podstatný rozdíl. Muhammad jako vládce a správce obce musel řešit spoustu konkrétních praktických problémů života a svá rozhodnutí vkládal do úst Bohu. Islám se tak v důsledku toho nestal pouhým náboženstvím v tom smyslu, jak jej vzhledem ke křesťanské tradici chápeme my, ale učením navíc rozsáhle upravujícím pozemský život jednotlivce, rodiny i obce. Náboženství tak hluboce prostupuje každodenní život muslima (včetně takových jeho součástí, jako je stravování, hygiena, vztahy mezi pohlavími atd.) a vytváří tak pevnou tradici a vazbu, která odolává případným vnějším vlivům. Proto jsou muslimské komunity tak odolné v odlišném, např. evropském prostředí a úspěšně vzdorují pokusům jak o asimilaci, tak alespoň integraci do jiné kultury.
Každému pitomci přece musí být od počátku jasné, že právě onen základní náboženský rozdíl je naprosto diametrální.
Další podstatnou zvláštností islámu, která rovněž souvisí se způsobem jeho vzniku, je chápání času, respektive společenského pokroku. Vzhledem k tomu, že zakladatel islámského náboženství Muhammad je označován za posledního proroka, který lidstvu doručil závěrečné Božské poselství, jsou on, jeho doba a doba jeho bezprostředních následovníků považovány za dokonalé a jejich příklad za vždy hodný následování. Islám proto nesdílí evropskou osvícenskou představu společenského pokroku ležícího v budoucnosti. Dokonalý svět již přeci existoval v době Muhammadově. Tento retrospektivní pohled na svět a postupné zbožštění náboženských autorit nakonec postupem staletí zcela zadusily veškerý duchovní pokrok v islámském světě, který se cca od ničivého mongolského vpádu ve 13. století do střetnutí s evropským kolonialismem ve století 19. více méně zmítal ve zkostnatělém opakování a cizelování starých myšlenek, forem a postupů.
A dostáváme se k základnímu problému a tím je mnohasetletý rozdíl ve vývoji křesťanského a islámského světa. Bez rozpaků tedy říkám, že právě onen muslimský svět je za křesťanským 700 let ve vývoji myšlení opožděný. Američanům trvalo 200 let, než dokázali srovnat myšlenkové sociální vnímání černochů a v podstatě se jim to povedlo pouze u malého procenta černošské populace. Zbytek neustále kejhá a hledá problémy svého sociálního společenského soužití s bílým obyvatelstvem apriory jako problém ze starny bílého obyvatelstva. A to se bavíme o černošském obyvatelstvu, které vyrůstá a žije v kulturním světě, který je na značném vývoji společenském i technickém. Co je oproti tomu myšlenkové pochody černošského obyvatelstva, které drahnou část svého života vyrůstá kdesi v Africe bez vzdělání v prostředí postaveném právě na islámském vnímání podstaty světa.
Kdo nerozumí, rád mu to převedu do našich poměrů. Integrace cikánského obyvatelstva v naší zemi je prakticky po desetiletí zcela nemožná, jelikož se jedná o etnikum vývojově za vývojem původního obyvatelstva. Panečku, teď si to schytám za otevřený projev rasismu a kdo ví čeho všeho. Snaha o asimilaci někoho, kdo vidí základní příčinu a vinu svého špatného sociálního umístění ve společnosti právě v té většinové společnosti, aniž by se sám o tuto asimilaci snažil, je zcela nemožná. Tohle není z mé strany projev rasismu, ale důsledné a pravdivé pojmenování příčin. Pojmenování příčin, ke kterému se žádný politik, až na pár světlých lidí se zdravým rozumem, v podstatě neodváží. Co kdyby je právě za to někdo nařkl z rasismu.
Právě šok z konfrontace s moderním Západem je fenoménem, s nímž se muslimská společnost až do současnosti není schopna vyrovnat. Posvátná islámská tradice vyhlašuje požadavek na dokonalost, převahu a nadvládu islámu jako nejdokonalejšího náboženství, ale životní zkušenost ukazuje, že muslimské země jsou ve všech ohledech zaostalé a neschopné se modernímu Západu vyrovnat, natož se mu otevřeně postavit. Tento do očí bijící rozpor již po dvě století nedává spát věřícím muslimských vzdělancům. Otázka, kterou si kladou, zní – jak je možné, že společnost, která má nejdokonalejší náboženství, podléhá nevěřícím, nad nimiž kdysi dávno v minulosti vítězila. Odpověď hledají opět v minulosti, současný úpadek si vysvětlují opuštěním principů idealizovaného islámu doby Prorokovy, a proto hlásají návrat ke kořenům islámu. Odtud islámský fundamentalismus, odtud snaha o návrat k tradici předků (salafíja, arab. salaf = předek) a nakonec agresivní reakce vůči modernímu světu a Západu.
Divit se tedy v Německu a potažmo kdekoliv v Evropě můžou, jak chtějí, pokud si nejsou schopny uvědomit tento zcela zásadní rozdíl. Vlády zemí Evropské unie provádějí na svých občanech hrůzostrašný experiment na hranici naprosté sebezahubující debility.

 921 total views,  2 views today

Reklama
Insert Ads Here