Z deníčku pacienta současné společnosti: Pane doktore, já jsem se asi zbláznil

Přijde takovej jeden úplně obyčejnej pán k psychiatrovi, posadí se do čekárny a čeká. Jedna noha mu poskakuje, mne si ruce, ale trpělivě drží a čeká. Napije se z vody z plastové bandasky postavené pod plakáty o zdraví, tématicky zaměřené na to či ono. Doplní si znalosti o tom, co vše by měl užívat, aby bylo jeho zdraví lepší a ještě lepší. Objeví při tom emeriku, protože z jednoho  plakátu na něj kouká informace, že příčinou většiny nemocí je stres a doporučení na nějaký všemocný lék jakési farmaceutické firmy. Konečně přichází sestřička …

  • Sestřička: Dobrý den, copak Vám chybí, pane?
  • Pacient: Setři, mám takový problém, asi jsem se zbláznil, klepe se mi noha, třesou se mi ruce, mám samé černé myšlenky a je toho daleko víc, občas zvracím, nechutná mi jíst a i průjmy z toho mám…
  • Sestřička: A kde jste k tomu přišel?
  • Pacient: Setři, ani nevím, na tom facebooku jsou pořád samý děsivý zprávy a těch lidí a to co říkají …
  • Sestřička: Tak dobrý pane, pojďte, zavolám pana doktora, ale nebojte, nemusí to být tak zlé, my vás dáme do pořádku ..
  • Doktor: Dobrý den, pane, copak vás trapí. Vidím, že se poněkud třesete?
  • Pacient: Dobrý den, ano třesu, mám pocit, že jsem se zbláznil z toho všeho kolem.
  • Doktor: Uvidíme, pane, nebudeme předbíhat a promluvíme si, ano?
  • Pacient: To budete hodnej, pane doktor.
  • Doktor: Narodil jste se?
  • Pacient: Ano narodil.
  • Doktor: Ne, pane já myslím, kdy jste se narodil?
  • Pacient: Ahá, no vidíte, já už ani neumím pořádně myslet, když vám odpovídán na něco jiného, v roce 1967.
  • Doktor: Nevadí, jaká je vaše profese?
  • Pacient: Jsem soustružník-frézař.
  • Doktor: No vidíte, jaké máte hezké odborné povolání, to určitě slušně vyděláváte.
  • Pacient: Nemám, pane doktor.
  • Doktor: A jak to, to mi vysvětlete?
  • Pacient: Doplňuji regály v supermarketu.
  • Doktor: Ale vždyť jsem se ptal, jakou máte profesi a říkal jste tuším soustružník?
  • Pacient: To jsem, a vidíte to? Opravdu jsem se musel zbláznit, když ani nepochopím, že jste vlastně myslel, čím se živím. Soustružníci nemaj práci, tak dělám co mi na brigádu daj.
  • Doktor: Nevadí, hlavně buďte v klidu a půjdeme dál. Proč si myslíte, že jste se zbláznil? A jak se to projevuje?
  • Pacient: To jsem rád, že se mne na to ptáte. Třesou se mi ruce, mívám průjmy, třeští mi hlava, občas zvracím, nechutná mi jíst a mám strach, že jsem blázen a nejsem normální?
  • Doktor: A čeho se bojíte, proč máte tyto stavy?
  • Pacient: Pane doktor, toho je tolik, že nevím kde mám začít.
  • Doktor: Nevadí, vezměte to postupně.
  • Pacient?: Tak třeba velkej strach mám každý měsíc z toho jak zase nezaplatím všechny účty. Když je nezaplatím, přijde zase nějakej exekutor.
  • Doktor: A vy neplatíte účty? Ty přece musí platit každý.
  • Pacient: To mi říkal ten pan exekutor taky a pak odešel celej nasranej.
  • Doktor: Jak to, vy jste ho nějak rozčílil?
  • Pacient: Asi jo, pane doktore, nevím, asi jsem blázen, ale když mi prošel byt, podíval se do staré prázdné ledničky, prohlédl si pračku co nepere, tranzistorák co nehraje, televizi z roku 1992, starej koberec a čistej popelník, protože na cigarety už mi nezbude, tak řekl ehm, dal mi podepsat nějakej papír, řekl, to je všechno smutné, ale účty se musí platit, takže do 7 dnů buď zaplatíte, nebo půjdete k soudu a tam vám to všechno naúčtujou, že budete platit o hodně víc než teď. Na otázku, kde na to mám vzít, to mám jít snad krást, mi řekl. To mně jedno, to je váš problém. A pak nasranej odešel. Možná proto, že si umazal takovej hezkej fešáckej obleček, mělo to takový to našitý Boss. Jako značku, víte? Zrovínka jako ten kabát, co vám tady visí na věšáku.
  • Doktor: To je nemilé, ale účty se opravdu mají platit. Kolik vyděláváte?
  • Pacient: 12.500, čistého
  • Doktor: A kolik máte platit?
  • Pacient: Za byt 8.500, inkaso na elektřinu, vodu a plyn 3.000, na domovní fond 2.500, pane doktore. Jim suchej chleba se sádlem a piju vodu z kohoutku a i tu mi ted asi vypnou. Za jídlo utratím asi 2000. A ať myslím nebo nemyslím, pořád se nemůžu dopočítat, jak mám z těch 12.500 tisíce zaplatit těch 16.000. Takže protože účty se musí platit, to já vím a pořád nevím jak to mám udělat, tak jsem si nejdřív myslel, že jsem jen blbej, ale kvůli těm ostatním věcem, ze kterých mám strach, myslím, že jsem se zbláznil.
  • Doktor: A z čeho máte ještě strach? Zkuste to to trošku rychleji, mám tam další pacienty.
  • Pacient: Tak jo pane doktor, za poslední dobu jsem se dozvěděl, že je normální bejt homosexuál, ale ať se snažím, jak se snažím, pořád mi to nejde, asi nebudu normální,  jak se podívám na chlapa, vážně se mi to nepostaví a tuhle jsem někde četl, že sex podporuje zdraví a zpomaluje stárnutí. A ženská mi utekla i s dětma a žije teď s nějakým psychiatrem.
  • Pacient: Taky jsem se dozvěděl, v Rusku se prý dějí hrozný věci a že ten Putin tam je děsnej diktátor, ani ta paní Merkelová se sním prý nemohla dohodnout a nějakej emerickej generál prej na podzim prý povídal, že každej kdo bude chtít poškodit tu Evropskou unii a Emeriku, že přijde a nakope nám tady prdel a rozseká držku a že prej tu válku povede v hustě zastavěnejch oblastech. Mám strach, že bude válka. To by nebylo dobrý.
  • Doktor: A vy máte něco proti Evropské Unii?
  • Pacient: No to je právě to, čemu nerozumím, asi jsem blázen. To prej řekli, že banány mají bejt správně rovný a zahnutý. Já jsem vždycky myslel, že to ovoce vyroste tak nějak samo, jak to příroda zařídí, ale v tom Brusele říkali že ne, takže si jsem myslel, že jsou blázni, ale oni nejsou, protože když jsem byl onehdá v zelenině a chtěl ty bruselský správně zahnutý banány, měli tam takové potvory, opravdu byly nějaký zahnutý, tak mi tam taky řekli, jestli nejsem blázen, abych nezdržoval a šel k psychiatrovi. Tak jsem tady.
  • Doktor: A máte ještě nějaký jiný důvod myslet si, že jste se zbláznil?
  • Pacient: Mám jich spoustu pane doktor, ted jsem se dozvěděl, že prej nějaký pánové vymysleli, že kdo prý nebude mít práci, tak ho zavřou. Tak jsem šel na ten jako zase pracovní úřad, slušně jsem pozdravil, tam si mně zase zapsali, že prý nic nedostanu, když zase nepříjdu na pohovor a že mne zase vyřadí z evidence.  A když jsem jim řekl, že jsem nemohl, protože jsem byl v nemocnici, ze který mne za 3 dny stejně vyhodili, protože prý smrdím, řekla mi ta paní, taková fešná, s nehtama a tříbarevnou hlavou, že jsem měl zavolat a na odpověď že nemám na kredit mi řekla, „to mi nepovídejte“ že nemáte 10 korun na zavolání, tak jsem usoudil, že má možná pravdu, 10 korun ještě mám, účty se musí platit, na schůzky se má chodit, je to slušné, tak mne to doma učili a táta taky říkal už dávno, nefňukej a nestěžuj si pořád. Pak mi ještě povídá, že když nepřijmu práci, tak mně taky vyřadí z evidence. Povídám, ale co když mi tam zase nabídnou jen 12.500 korun? Dostal jsem odpověď, co byste chtěl. Kdybyste se aspoň vykoupal.
  • Pacient: A tak jsem usoudil, že se mnou asi opravdu nebude něco v pořádku a že jsem asi blázen.
  • Doktor: Tak už to pro dnešek musíme ukončit, já si vás pozvu na příští týden, ano pane? Tady Vám předepíšu léky na uklidnění, nebude to tak zlé. Jsou s doplatkem 185,- korun. A berte vitamíny, to je taky pro vaše zdraví důležité, taky něco stojí. Ty léky si kupte dole v lékárně. Na shledanou.
  • Pacient: Na shledanou, pane doktor.

Pan doktor si zaúčtoval lekářské vyšetření a další úkony a šel si uklidit kabát od Bosse do skříně, aby mu nenačuchnul od dalšího pacienta.

Pacient šel dolů do lékárny, tam předložil ty recepty za bratru 350,- Kč, řekl, že na ně nemá a proč, dostal odpověď od prodavačky, že zadarmo léky nedostane a jestli je na tom tak sociálně špatně, ať si skočí na sociálku, aby mu na léky dala a že by se měl pacient vykoupat, protože smrdí. Pacient odpověděl, rád bych, ale elektřinu mi odpojili, voda teče studená a plyn taky a v bytě mám 6°C, ale že hned jak se trochu oteplí, že se určitě vykoupe.

Došel na sociálku, vyseděl si frontu a slečna s mikádem a čtyřbarevnou hlavou mu řekla, že si musí sehnat potvrzení o příjmu, potvrzení o výši nájmu od pronajímatele bytu a potvrzení, že zaplatil nájem tři měsíce pozadu a musí ještě donést čestné prohlášení, že nemá jiné příjmy s úředně ověřeným podpisem. Na odpověď, že nemá na úřední ověření podpisu ani na čem a na co napsat to prohlášení, dostal odpověď, to mi pane neříkejte. Až budete mít všechna ta potvrzení, tak zas přijďte. Pacient se jen opatrně zeptal jak má teda ty léky sehnat. Na to dostal odpověď, skočte si k doktorovi a vykoupejte se.

Pacient odchází se slovy „To jsem blázen“.

 

Jindra Tichý st.  |šéfredaktor|10.2.2017|free public|

 

 

 

 1,828 total views,  1 views today

Reklama
Insert Ads Here